tam nebyl, neuvěří. Holky začali hrát jako vyměněné a soupeřky nestačili zírat na brankostroj, který naše děvčata spustila. Bouřící tribuny hnaly naše holky dopředu a konečný výsledek 7:7 přijaly frenetickým potleskem. Část tribun fandící Vítkovicím v tu chvíli ztichla. A šlo se na samostatné nájezdy, kde excelovala zejména naše brankářka Aďa, která za svá záda pustila pouze jeden nájezd. Naše děvčata se chytla kolem ramen ve stylu „NAGANO“ a dokázala proměnit nájezdy dva. Ta neskutečná radost všech hráček trenérů i fanoušků se nedá ani popsat. Porazit dvakrát 1. SC Vítkovice a ještě k tomu ve čtvrtfinále, to bude zapsáno zlatým písmem srdcích všech Tygrů. Před semifinále se uskutečnil slavnostní nástup všech týmů a byl ukončen hymnou. Již tento začátek byl pro všechny přítomné Tygry velkým zážitkem. V semifinále náš tým narazil na pozdější vítěze Buldogs Brno a tady byla znát obrovská fyzická a florbalová převaha soupeře. Každopádně to byla dobrá příprava pro boj o bronz. A opět se děly věci. Naše holky již v 50. sekundě prohrávala 0:2, ale za neskutečného povzbuzování fanoušků začala otáčet skóre a konečný výsledek 10:2 proti FBC Gepardi Brno byl z říše snů. Hráčky si vychutnaly toto vítězství a po krátké chvíli i slavnostní nástup k převzetí medailí. Tým se seřadil za Klaudií i s trenéry. pro všechny přítomné Tygry to byl nádherný okamžik, kdy hráčky převzaly medaile a nakonec i pohár. Bylo to první umístění na „bedně“ pro FBC TIGERS PORUBA v historii našich účastí na velkých turnajích a za to holkám a trenérům Davidovi Kozlovi a Radimu Beňovičovi patří velký dík. Je samozřejmé, že poděkování směřuje i ostatním trenérům ostatních kategorií, kteří vedli své svěřence do florbalových bitev – Radce Keberlové, Renátě Žáčkové, Ondrovi Olšákovi, Jankovi Mináčovi, Aleši Baslovi a Jirkovi Fiedorovi. Velký dík patří i fanouškům za neustálé povzbuzování i během zápasů, kdy se zrovna nedařilo.

Nejdříve tě poprosím o nějaké úvodní slovo k sezóně.

Kde vlastně začít? Do sezony jsme šli s velkým očekáváním a možná i nervozitou, protože když na vás dohlíží taková persona, jako je Michal Trunkát, určitě to jde znát. A první polovina tomu hodně nasvědčovala, především z naší strany. Nervozita a možná až nedůvěra v herní systém, který půlka týmu viděla poprvé, šla na herní pohodě doslova vidět. Čemuž odpovídaly i výsledky. Na konci října jsme po šesti zápasech měli připsaný pouze tři body za jednu výhru proti Letce a s průměrem 3,1 vstřelené branky jsme jednu chvíli pobývali i na poslední příčce v tabulce.

Kde se to zlomilo?

V Budišově na konci ledna. Respektive ne výsledky, ale událostmi, kdy celý tým viděl, jak je situace vážná a začal nejen k zápasům a tréninkům přistupovat zodpovědněji. Přece jen, pořád je to jen kraj, ale je rozdíl hrát kraj o udržení nebo střed tabulky. Nedejbože o postup do divize, o které se před sezonou básnilo. Jako tým jsme tvrdě dopadli na prdel z reality a jako tým jsme se z toho ve zlomovém bodě dokázali sebrat.

Proč takový herní posun mezi první a druhou polovinou sezony?

Jako každou sezonu, nějací hráči odejdou a přijdou. Nicméně tuhle sezonu byly odchody větší než příchody a dlouho jsme hledali pro některé hráče tu správnou roli, která každému padne na míru nebo kterou dokáže zahrát. Začátek sezony jsme se tedy tak i přes silné trenérské vedení hledali sami v sobě a na hřišti to tak vypadalo. Až po nějaké době, kdy si to spolu sedlo a každý hráč dokázal přijmout svou roli, jsme jako poslední tým tabulky dokázal naskočit do rozjetého vlaku, kdy jsme věřili nejen konceptu, ale i našim schopnostem. Klíčové dle mého bylo i udržení první lajny pohromadě během celé sezony, která nám obrovsky pomohla na morál.

Je šesté místo na konci sezony úspěch nebo zklamání?

V době obývání poslední příčky bych vám řekl, že úspěch. S odstupem po sezoně, možná trochu zklamání. Netvrdím, že bychom měli hned hrát o postup do vyšší ligy, ale hrát první polovinu stejně, jako tu druhou, myslím si, že jsme bodově někde na úrovni mezi Těšínem a Jeseníkem. Mnoho zápasů jsme prohráli vlastníma individuální chybami, což nás ale může posunout jedině dopředu. Důležité je ty stejné chyby nedělat stále znovu dokola. Tým máme silný, florbal hrát umíme a nový herní systém se nám líbí natolik, že v něm chceme pokračovat i do další sezony. Kromě Mvilu (2:8, 2:6), Jeseníku (2:4, 4:5) a Prostějovu (2:6, 5:8) jsme každý tým v tabulce dokázali porazit alespoň jednou, určitě tedy dokážeme být vyrovnaným soupeřem pro kohokoliv v tabulce.

Je něco, na co se speciálně zaměřit do další sezony jako tým?

Pravidelnost chození na trénink, zodpovědnost, morál a včasné placení pokut. Herní prvky jako střelba a úspěšnost zakončení se dostaví tréninkem samy. Ale bez 120% zodpovědnosti na všechny strany nemůžeme očekávat, že by něco přišlo jen tak. Musíme tomu jít naproti maximální pílí. Všichni do jednoho. Stejně, jako jsme se společně dostali z toho srabu na poslední příčce v tabulce.

A pro tebe individuálně?

Jako pro brankáře určitě větší psychická odolnost a individuální progres. Myslím, že jsem se poslední sezonu příliš zaměřoval na zlepšování ostatních a sobě nedával tolik zpětné vazby, jako bych potřeboval. Plus určitě pokračovat v pravidelném praní golmanských hader. Zejména to si myslím, že celý tým uvítá s radostí.

Jaké jsou cíle pro další sezonu?

To záleží, jak se vyvrbí pauza mezi sezonami, jakým formátem se odehraje sezona a jak bude vypadat týmové složení. Od malého brankoviště až po střídačku. Jak jsem zmínil dříve, myslím, že tým máme silný a dokážeme hrát s kýmkoliv. Nejdůležitější bude konzistentnost. Pak si myslím, že máme i na víc, než letošní střed tabulky.

Ligová sezóna přípravce skončila. Na jejim začátku stálo šest dětí, které měly nějaké zápasové zkušenosti z předchozí sezóny. Postupně jsme se rozrostli na 30 tygrů a tygřic a sezónou jsme se prohnali s pravou tygří dravostí. V přípravce nemáme potřebu sledovat výsledky zápasů, jde nám o to, aby děti pohyb bavil, měly z něho radost a tak také sestavujeme tréninky. Na každý turnaj s námi vždy jezdili i nějací začátečníci, aby měli šanci získávat zkušenosti. Udělat sestavu ze šesti nejlepších + gólman, je strašně jednoduché. Touto cestou ale my jít nechceme. Náš systém nám vyhovuje a celkem i funguje a přesto, že výsledky nejsou důležité, je na místě trochu se pochlubit. Naši tygříci ukončili sezónu na třetím místě z 27 týmů. Z 36 odehraných zápasů 30 vyhráli a jeden skončil remízou. To je parádní reprezentace našeho klubu. Tímto děkujeme všem tygříkům a tygřicím za nadšení, kterým nabíjí i nás trenérky. Děkujeme také Vám rodičům za spolupráci s námi, která byla po celou sezónu pohodová. Teď nás čekají ještě ostravské hry, Brno a samozřejmě soustředění v Odrách, na které se už moc těšíme.

• Trenérky Radka, Renata a Klára.

jelikož naši mladší žáci již odehráli všechna utkání letošního ročníku Moravskoslezské ligy, nastal čas na bilancování a ohlédnutí se za touto, velice úspěšnou, sezónou. A proto, že tato sezóna byla celkově po všech stránkách náročná, mám toho na srdci hodně, takže toto hodnocení neumím nijak zestručnit, tak se prosím v klidu usaďte a věnujte tomuto čtení patřičný čas.

Vzhledem k vysokému počtu hráčů již na počátku sezóny byla do soutěže zaregistrována 2 mužstva, mužstvo černých složené z hráčů zkušenějších a mužstvo oranžových, které bylo složeno z hráčů, kteří s florbalem začínali později. Hlavním cílem, se kterým jsme vstupovali do sezóny, bylo vytvořit co nejlepší podmínky zejména hráčům, kteří mají touhu se v tomto sportu výkonnostně zlepšovat ve všech herních činnostech, dosahovat dobrých výsledků v soutěžních zápasech a kvalitně tak reprezentovat náš klub bez ohledu na to, zdali byl hráč zařazen do mužstva černých či oranžových. My trenéři jsme byli a stále jsme přesvědčeni, že toho lze dosáhnout jedině poctivým přístupem každého hráče nejen k tréninkovým jednotkám, které byly zaměřeny zejména na zlepšení fyzické kondice, pilování jednotlivých herních činností a v neposlední řadě na příkladnou disciplínu, ale i k samostatnému individuálnímu domácímu tréninku.

Postupem času se začalo projevovat zlepšení hry u hráčů, kteří měli takto nastavenou mysl a měli vysokou účast na trénincích, což bylo zřetelné především na úrovni předváděné hry, ale i na výsledcích v odehraných zápasech. Naopak je potřeba si narovinu přiznat, že hráči méně motivováni, ale i takoví, kteří prostě myšlení týmového sportu v sobě nemají, se výkonnostně téměř nikam neposunuli. Těmto hráčům ale není co vytýkat, tak to prostě je a je přirozené, že lidé mají vlohy různého charakteru, hudební, sportovní, herecké a nemohou být všichni úspěšní ve všem. Například i já bych chtěl vyprodat O2 Arénu jako sólový zpěvák, ale jsem soudný, přesvědčený a smířený s tím, že na takové vystoupení by zcela jistě nikdo nepřišel, a to ani zadarmo. I proto neustále hráčům, ale zejména rodičům zdůrazňujeme, že nejsme zájmový kroužek, ale sportovní klub s určitými cíli a vizemi. Nutno ovšem zdůraznit, že náš florbalový klub i těmto hráčům chce minimálně v dětském věku umožnit sportovat, protože jsme přesvědčeni, že překonávat sportovní překážky může napomoci každému překonávat i mnohem těžší životní situace. Na druhou stranu se nelze divit faktu, že tito hráči nedostávali v průběhu sezóny příliš mnoho příležitostí obléknout dres klubu v soutěžních zápasech, jelikož na to herně a sportovním myšlením neměli prozatím dostačenou kvalitu.

U mužstva oranžových, složeného zejména z hráčů, kteří přišli do mužstva z kategorie elévové, jsme v soutěžních zápasech volili taktiku hry vycházející ze zabezpečené obrany, ale jak se v průběhu sezóny ukázalo, přechod z „trojkového“ florbalu (3 hráči v poli) na „pětkový“ florbal hraný na velkém hřišti, dělal týmu dosti výrazné problémy. U hráčů se projevovala nedostatečná fyzická připravenost, orientace v prostoru a rychlost rozhodování taky nebyla na dobré úrovni, takže dostat se do slušné střelecké příležitosti byl často velmi zásadní problém. Na těchto aspektech hry jsme poctivě v trénincích pracovali a v okamžiku, kdy jsme se rozhodli mužstvu dát impuls v podobě zařazení některých hráčů týmu černých do sestavy, se celkový obraz hry začal zlepšovat a dostavily se i dobré výsledky.

Mužstvo černých, které se v předešlé sezóně potýkalo s podobnými nováčkovskými problémy, jako letošní mužstvo oranžových, se z loňské sezóny poučilo. Hráči na sobě již v letním období začali poctivě pracovat, dřeli a uvěřili tomu, že jedině tvrdou prací se dá docílit výborných výsledků. No a výsledkem jejich snažení byla neskutečná jízda, kdy tým v podstatě od začátku sezóny zaujal vedoucí postavení v průběžném hodnocení soutěže a toto ligové vedení si až do konce sezóny již nenechalo vzít. Jako důkaz skvělé sezóny muže posloužit například skutečnost, že mužstvo prohrálo pouze jediný ze 36

zápasů sezóny, a to navíc těsným výsledkem 3:4 s mužstvem Vítkovic, které si k tomu ale muselo pozvat hráče z vyšší soutěže. Hráči tak na konci sezóny mohli zvednout nad hlavu pomyslný pohár pro vítěze Moravskoslezské ligy mladších žáků, což si myslím, že má pro náš klub i historický význam. My trenéři jsme nabyli dojmu, že se hráčům povedlo něco neočekávaného a mimořádného. To, jak tito hráči v letošní sezóně fungovali je zásluha mnoha faktorů, všechno se to tak nějak sešlo, podařilo se postupně do mužstva zapracovat několik hráčů z mužstva oranžových, kteří naprosto skvěle této příležitosti využili. Někteří hráči stabilní sestavy bohužel z důvodu vážnějších zdravotních problémů nemohli odehrát kompletní sezónu, ale „Adame a Filipe, je to vše i vaše zásluha!“ Speciální pochvalu si zaslouží zcela jistě všichni naši brankáři, a to zejména za to, že byli a jsou ochotni se ve svém umění neustále zlepšovat pod vedením našeho trenéra brankářů Radima Beňoviče.

Poděkování samozřejmě patří i všem našim příznivcům, rodičům za všemožnou podporu v sezóně a za to, že se mnozí aktivně zapojovali a zapojují do dění v klubu, což je skutečnost, bez které by bylo fungování celého klubu velmi obtížné.

A teď mi dovolte jeden vzkaz pro hráče:

„Milí hráči, děkujeme s trenérem Alešem, že jste nám touto výjimečnou sezónou udělali neskutečnou radost a svými výkony, přístupem, disciplínou a oddaností tomuto sportu jste se pro nás stali klenoty a dodali nám obrovskou dávku energie do dalšího období, ve kterém se třeba budou dít další velké věci!“

A jak už je mým zvykem, na závěr mi dovolte ještě jedno osobní poděkování. „Aleši, v loňském hodnocení jsem na závěr vyřkl naději, že se v budoucnu mohou dít velké věci, jelikož jsem to někde v pozadí mysli cítil a ono se to stalo! Díky tedy, že jsem tuto mimořádnou sezónu mohl absolvovat s Tebou a věřím, že nejen blízká budoucnost přinese další radostné okamžiky, protože díky výborné práci trenérů již od přípravky a vysoké motivovanosti mnoha hráčů, cítím naději, že i následující sezóny by mohly být velmi úspěšné.“

A na úplný závěr to největší poděkování patří vedení klubu FBC Tigers Poruba za to, že nám byly vytvořeny opravdu výborné podmínky pro to, abychom si mohli všichni užít tento krásný příběh.

• Jiří Fiedor, trenér

Děkuji trenéru Ondrovi za to, že mě v tom nenechal samotného a za podnětné rady směrem k hráčům a v neposlední řadě všem rodičům a fanouškům, kteří byli ve všech zápasech našim šestým hráčem, i když zdůrazňuji „zatím“ tato přesilovka výsledkově nepomohlaJ. Pevně ale věřím, že i rodiče/fanoušci alespoň trochu sdílí mé dobré pocity z předvedené hry mužstva oranžových, k čemuž myslím přispělo i to, že jsme si určité záležitosti mohli vyříkat na nedávné schůzce. Nakonec děkuji i trenérům, hráčům a fanouškům mužstva černých, kteří nelenili a přijeli, po jejich již tradičně zdařilém vystoupení, fandit do posledního zápasu.

• Jiří Fiedor, trenér

Každopádně neustále na konci každého tréninku hráčům opakujeme, že bez domácího cvičení techniky s florbalkou, posilování středu těla, běhání venku, případně cvičení se švihadlem doma zlepšení jen těžko přijde a dosažení herní úrovně např. týmu černých bude velmi obtížné.

V neposlední řadě bychom rádi poděkovali fanouškům za podporu, pomoc s přípravou hřiště a zejména panu Romanu Wlochovi a Jakubovi Bordovskému za ne jednoduchou obsluhu časomíry a všem rovněž za hlučnou podporu během turnaje.

• Karel Jiříček, Roman Wloch, Jiří Fiedor

Účastníkem stejného turnaje bylo rovněž mužstvo mladších žáků černých v téměř tradiční sestavě, avšak v podstatě všichni hráči byli po nemoci a bez tréninkové zátěže. Nevěděli jsme tedy vůbec, co od zápasů čekat. Jak se ale v samotných zápasech ukázalo nabytá fyzická kondice, touha, vášeň a posedlost tímto sportem se nevytratila, a tak byla radost sledovat, jak hráči dokážou dominovat a těžit ze své velmi dobré hry v podstatě ve všech zápasech. Souhra, kombinace, rychlost, osobní souboje, kvalitní střelba, jisté zákroky gólmana, disciplína a zejména týmovost opět vedla k výborným výsledkům, a to i přesto, že hráči museli „zkousnout“ první, byť těsnou, porážku sezóny s týmem Vítkovic, které k tomu ovšem musely využít několika hráčů z vyšší soutěže. Avšak i tento zápas ukázal jedno velké pozitivum a tím je mentální síla mužstva, když dokázalo otočit nepříznivý stav skóre z 0:3 na 4:3, který se bohužel nakonec nepodařilo udržet. Speciální pochvala patří hráči Tobiasi Jíchovi, který jako čerstvý elév skvěle zapadl do mužstva černých a svými výkony výrazně pomohl zacelit místo chybějícího hráče.

Krasojízda mužstva černých v letošní sezóně by měla být jasnou motivací a motorem pro zkušenější hráče mužstva oranžových, jelikož i černí se v loňské sezóně potýkali s nováčkovskou daní,

nedostatečným přístupem a disciplínou, což mělo za následek velké množství porážek a mnohdy i vysokých. Vrcholem loňské sezóny bylo nepříliš úspěšné vystoupení na turnaji Brno Open Game. Po tomto závěrečném turnaji sezóny jsme hráčům důrazně a asi po sto prvé a naposledy řekli, kde je zakopaný pes a v podstatě jim naznačili, že je teď už jen řada na nich, jak naloží se svou budoucností. Ano bylo to z naší strany mnohdy tvrdé, ale my trenéři jsme byli už frustrováni z toho, že potenciál v hráčích je, ale předvedená hra a výsledky jsou mizerné. Hráči byli zdrceni, tekly slzy, ale dnes úplně všichni hráči, rodiče i my trenéři vidíme, že to stálo za to!

• Jiří Fiedor

Do prvního zápasu hráči nastoupili proti mužstvu Panthers Liberec. Hned od úvodu zápasu soupeř rozehrál takový florbalový kolotoč, že našim hráčům nezbylo nic jiného než se pouze bránit neustálému tlaku, a i přes zlepšenou hru ve druhé půli a za neúnavného povzbuzování našimi fanoušky jsme zápas prohráli 1:19.

Proti dalšímu soupeři, kterým byl věhlasný tým Tatran Střešovice, byla pro naše hráče čest si zahrát, což bylo v průběhu zápasu více než zřejmé. Hráči do zápasu dali opravdu všechno a přesto, že soupeř ukazoval své výrazné florbalové kvality, v mnoha fázích zápasu, zejména v druhé půli, jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem. Bohužel nám z přílišného respektu k soupeři „utekl“ začátek zápasu, a tak jsme nakonec odcházeli s porážkou 0:8, ale se vztyčenou hlavou. Naši hráči dostali pochvalu za předvedený výkon, který byl možná nejlepším v sezóně.

Třetí zápas, třetí silný soupeř tentokrát mužstvo Šternberka hrající vyšší ligovou soutěž. Zápas se odehrál ve stejném duchu, jako ty předchozí, motivace byla opět obrovská, ale bylo opět velmi složité vzdorovat vysokému tempu soupeře, naši hráči dělali, co mohli, přesto zápas nakonec prohráli 3:9.

Poslední zápas skupiny s papírově přijatelnějším soupeřem Bulldogs Brno představoval poměrně vyrovnaný duel, ve kterém jsme se konečně dostávali k naší kombinační hře a do mnoha střeleckých příležitostí. Bohužel jsme neudrželi vedení 3:1, i přesto, že hráči byli nabádáni k maximální zodpovědnosti, ale pravděpodobně díky jakémusi uspokojení a možná i nesnesitelnému vedru byl náš výkon vlažnější a místo jasného vítězství zápas skončil pouze remízou 3:3.

Do zápasu pravdy, tedy 1. kola play-off jsme nastupovali z nevýhodného předposledního místa ve skupině proti mužstvu FBC Olomouc, opět hrajícímu vyšší ligovou soutěž. Naši hráči bohužel vůbec nepodali dobrý výkon, v zápasech chyběl zejména dobrý pohyb, a tak nás soupeř snadno přehrával, obránci byli opět pod neustálým tlakem a brankáři pod nepřetržitou palbou. V tomto zápase jsme asi nemohli zvítězit, ale prohrát zápas 2:18 je tak trochu ostuda. Za odvedený nesoustředěný a nepříliš týmový výkon si hráči vyslechli své a více to asi netřeba rozebírat.

Celkově naše vystoupení v turnaji hodnotíme tak, že v úvodních třech zápasech se silnými soupeři hráči v halách nechali vše a dostali za to velké uznání nejen od nás trenérů, ale i od našich fanoušků. Poslední 2 zápasy již nebyly herně dobré, možná již docházely síly, ale takový už je sport. Pochvalu ve všech zápasech zaslouží naši brankáři, kteří byli pod neustálou palbou, a přesto ze zápasů vždy odcházeli se vztyčenou hlavou. Každopádně účast v takto kvalitně obsazeném turnaji byla pro nás všechny obrovská florbalová škola.

Chtěli bychom poděkovat všem našim fanouškům, kteří nás neúnavně povzbuzovali, i když se velmi často moc nedařilo. Speciální díky patří členům našeho Tygřího servisu za vše, co pro nás udělali a za to, že neustále vylepšovali klima v našem mužstvu.

V neposlední řadě děkujme rovněž našemu klubu FBC TIGERS PORUBA za to, že jsme se tohoto prestižního turnaje mohli zúčastnit.

• Jiří Fiedor, trenér

• Miroslav Keberle, trenér

Ještě před začátkem sezóny jsme si poprvé v historii klubu vyzkoušeli také Český pohár, který následoval po úspěšném turnaji Czech Open. V poháru jsme odehráli několik kvalitních zápasů, kdy hned v prvním jsme se střetli s divizním MVILem, kterému jsme podlehli pouze o gól. Kromě tohoto zápasu jsme také srovnali síly se Havířovským Slovanem a v druhém kole divizním Bílovcem. Tam bohužel naše cesta pohárem skončila, ale do sezóny většina z nás nabrala zkušenosti, které nám doposud chyběly.

Na konci září už se měla naplno rozjet ligová sezóna, do které jsme šli s jasným cílem, opět bojovat o přední příčky a pokusit se o třetí postup v řadě. Ovšem zrcadlo nám vystavil hned první zápas, kdy i přes značnou převahu jsme podlehli Bazinzce a přesně jsme věděli, na čem bude potřeba pro úspěšný průběh sezóny zapracovat – efektivita střelby. Řekl bych, že ponaučení z tohoto zápasu bylo dostatečné a v následujících šesti zápasech jsme nepoznali přemožitele, ačkoliv bych rád vyzdvihnul zápas s Frenštátem. V tom jsme se rozešli smírně, ovšem předvedená hra z obou stran dle mého odpovídala minimálně diviznímu florbalu, což se později opakovalo i v druhém vzájemném utkání a přesně takových zápasů by bylo potřeba více.

Po těchto zápasech, kdy jsme se dostali přibližně do poloviny sezóny, přišel zápas s Rožnovem a následovala jednoznačná lekce z efektivity, která jakoby předurčila zbývající průběh sezóny. V té jsme samozřejmě zažili spoustu výher a jednoznačně jsme ukázali i v některých těsných zápasech, že naše mentalita se za těch spoustu let neskutečně posunula, ale efektivita byl zásadní problém v zápasech, které měly rozhodovat o čele ligy. Vypíchnout můžu především zápasy s Rožnovem nebo nám zakletou Bazingou. Nejzásadnější pro sezónu byl dvojzápas se zkušeným týmem Petrovic a Českým Těšínem. Prvně střet s Petrovicemi bylo asi to nejhorší, co se nám v této sezóně povedlo vykouzlit a prohra 3:5 znamenala, že v zápase s Těšínem prostě musíme vyhrát. A i když tento zápas musel být pro oko diváka skvělým zážitkem, tak jsme ho dotáhli pouze do remízy a téměř definitivně jsme si zajistili třetí místo, neboť druhý Těšín už pro nás byl nedostižný, stejně jako první Petrovice samozřejmě.

V posledních zápasech sezóny jsme už téměř bez problémů potvrdili roli favorita a třetí místo definitivně potvrdili. Ačkoliv jsme původně možná mířili výše, tak třetí místo jako nováček ligy je, i s ohledem na vyrovnanost celé soutěže, poměrně velký úspěch. Celkově můžeme být spokojeni s předváděnou hrou, neboť dle mého nepříliš skromného názoru jsme byli jednoznačně nejflorbalovější tým. Na čem je určitě potřeba zapracovat je už zmiňované efektivita zakončení.

Na závěr bych ještě rád vyjádřil několik poděkování. V první řadě děkuji všem svým spoluhráčům, kteří se na celé sezóně podíleli, ať už to byli parťáci z mé úžasné „bílé“ pětky, kluci z druhé a třetí lajny nebo „béčka“, kteří mnohokrát přijmuli nelehkou roli náhradníka a když nastoupili, tak se rozhodně neztratili. Velký dík patří také všem našim úžasným brankářům, kteří ukázali že jsou ti nejlepší v lize, ať už to byl Hanys, Martin nebo Beny, ale také kluci z béčka, co pomáhali na tréninzích. Ještě jednou neskutečné díky patří už ex-trenérovi Dušanovi, za všechno, co s námi dokázal, kolik nám toho věnoval a co vše nás naučil! A v neposlední řadě patří poděkování Vám – nejúžasnějším fanouškům, rodičům, babičkám, přítelkyním – bylo Vás všude plno bez ohledu na vzdálenost nebo předvedenou hru. A nyní když víme, že v příští sezóně budeme hrát nejvyšší krajskou soutěž – Regionální ligu, tak se na vás těšíme o to více, neboť vám doufám přineseme ještě více emocí v boji o vysněnou DIVIZI.

• Ondřej Keberle, hráč

dovolte nám krátké zhodnocení soutěžní ligové sezóny 2023/2024 týmu FBC Tigers Poruba v kategorii mladší žáci. Na počátku sezóny byli hráči mladších žáků rozděleni do dvou mužstev, přičemž do mužstva oranžových byli zařazeni hráči s menšími herními zkušenostmi a do mužstva černých hráči, kteří své dovednosti většinou zdokonalovali již od přípravky. Veškeré tréninky probíhaly povětšinou společně a těchto tréninkových jednotek bylo tolik, že i hráči oranžových měli možnost a šanci se na dovednostní úroveň černých postupně dotahovat, jedinou podmínkou bylo chtít a být relativně zdravý. Toto bylo cílem a částečně se to i dařilo, a tak někteří hráči oranžových v průběhu sezóny dostali šanci si za mužstvo černých zahrát v ostrých zápasech a někteří se tam i trvale usadili.

V průběhu sezóny jsme s hráči samozřejmě pracovali zejména na zlepšení jejich dovedností a celkového herního projevu, ale rovněž na výrazném zlepšení jejich fyzické kondice, přičemž nám velice pomohla ochota pana Davida Nespěšného, který se celý život věnoval závodně atletice a v sezóně se jednou týdně věnoval našim hráčům. Výsledky jeho práce jsou výrazné a my mu za to moc děkujeme. Samostatnou kapitolou v sezóně bylo zavedení speciálních tréninků brankářů, kterým se věnoval specialista Radim Beňovič a Jonáš Beňovič. Tyto tréninky probíhaly rovněž jednou týdně a jejich úroveň byla alespoň pro mě neskutečná. Všichni naši brankáři začali tyto tréninky brát neuvěřitelně vážně a s obrovským zaujetím, hráči se učili nejnovější moderní trendy v chytání, o kterých jsme my trenéři neměli ani tušení, že existují. To vše se velmi rychle začalo projevovat i v zápasech a postupně se z našich brankářů stali absolutní jistoty v bráně. Klobouk dolů a obrovské díky trenérům i brankářům.

Nejdůležitější pro nás trenéry je ovšem skutečnost, že hráči v průběhu sezóny vytvořili dohromady skvělou kamarádskou partu a po stránce týmové postupně začali šlapat jako dobře namazaný stroj. A nakonec si myslíme, že vše bylo podtrženo neočekávanou vysokou účastí rodičů, trenérů a hráčů na sobotním neformálním a velmi přátelském posezení v restauraci, kdy jsme společně rozebrali, zhodnotili a ukončili soutěžní ligovou sezónu.

Děkujeme ještě jednou všem rodičům za ohromnou podporu v sezóně a za to, že se mnozí aktivně zapojovali a zapojují do dění v klubu, což je skutečnost, bez které by bylo fungování celého klubu velmi obtížné.

V neposlední řadě, a hlavně bychom rádi poděkovali celému klubu FBC Tigers Poruba za to, že nám byly vytvořeny opravdu skvělé podmínky pro to, abychom si mohli všichni užít tuto NESKUTEČNOU JÍZDU.

Na závěr mi dovolte mé osobní poděkování: „Díky parťáku Aleši, že jsem to celé mohl absolvovat s Tebou a věřím, že to vše je jen začátek něčeho velkého!”