Sám vím, jak těžká byla adaptace na Regionální ligu, která byť je stále pátá nejvyšší soutěž, tak kvalita je jinde než zbývající soutěže pod ní. Proto jsme si dali za cíl hrát „klidný“ střed tabulky a především dát všem prostor k adaptaci v této soutěži, protože skok o 3 soutěže výše nebo rovnou z dorostu není vůbec snadný.

Samotou sezónu jsme paradoxně začali tím nejlepším možným způsobem – výhrou nad Letkou. To však bohužel byly naše poslední body na nějakou dobu a v dalších zápasech se začal ukazovat náš zásadní problém – hlava! Největší nepřítel sportovce na jakékoliv úrovni a u nás obzvlášť. Nic jsme však nevzdávali a snažili jsme, my zkušenější, předat nějaké „moudra“ mladším spoluhráčům, protože jsme si tímto sami prošli. Zlom mohl nastat, když se nám povedlo na nájezdy porazit Prostějov a my věřili, že tohle je ono, my jsme vyhráli vyrovnaný zápas. Bohužel jsme však pokračovali jako na houpačce – 2 prohry, 2 výhry a byli jsme pořád na stejném místě. Nutno však podotknout, že se nám dařilo hrát pohledný florbal, za což jsme dostávali pochvalu z tribuny i od soupeřových trenérů. To ovšem bohužel v bojích o udržení nestačí.

Hůl jsme nad sebou nelámali, protože jsme věděli, že závěrečná šestice zápasů je z velké části tvořena souboji s týmy, které s námi přímo bojovaly o záchranu. A tady se projevilo úplně nejvíce, to co jsem zmínil na začátku – hlava. Šest zápasů, jedna výhra a 5 proher o jeden jediný gól nebo na nájezdy. Statistika říkající vše a statistika, která nás poslala o patro níže. A pokud máte rádi statistiky, tak jedna podporující mé shrnutí – končit zápasy po druhé třetině, tak slavíme krásné 6. místo a vysněný „klidný“ střed.

Samozřejmě celé shrnutí je lehce depresivní a asi jiné být nemohlo, ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Většina ukázala, že když se chce, tak to jde, jen se musí chtít ideálně celou sezónu. Zároveň je třeba pochválit všechny kluky z loňského „béčka“, kteří se statečně prali s velkým výkonnostním skokem a také juniory, které jsme hodili do vody a oni z toho vyplavali jako členové prvních dvou lajn, nebo i nově příchozí, kteří skvěle zapadli do kolektivu.

Věřím, že k těmto juniorům se přidají i ti, kteří stále lehce bojují se zodpovědností a také se z nich stanou takové opory, kterými můžou být. My ostatní přes léto zamakáme, vylepšíme nějaké drobnosti (třeba se naučíme, jak se točí hodinové ručičky, že?) a jsem přesvědčený, že zabojujeme o rychlý návrat mezi „elitu“ našeho kraje, protože tam patříme a tam chceme!

Děkuji moc za sezónu všem, kteří dorazili nás podpořit na zápasy (a pomoct s pořádáním), všem klukům za tu úžasnou partu, co tady vznikla a vedení, že máme možnost dělat, co nás baví.

Jo a kluci sorry, že jsem někdy nervní, vy víte, že budu i dál, ale mám vás rád

Rezerva mužského týmu nakonec zakončila sezónu na 8. místě z 11 účastníků. Bohužel vzhledem k systému soutěže a vyššímu počtu sestupujících týmu, to nakonec znamená sestup o soutěž níže také pro mužský B tým.

Začátek sezóny nebyl úplně podle naších představ a zjišťovali jsme, že i soupeři v této soutěži mají svou kvalitu a každý bod bude potřeba tvrdě vybojovat. Tým si ale postupem času začal sedat a druhá polovina sezóny už byla z našeho pohledu výrazně povedenější. Jedním z highlightů sezóny byl turnaj v Malých Hošticích, kde se nám podařilo porazit tým Slovan Havířov a Warriorsy z Nového Jičína a vzít si tak cenné body do tabulky. Důležitou součástí tohoto úspěchu byl také návrat pana předsedy Miroslava Keberleho, který všem ukázal, že věk je opravdu jen číslo. Svými zkušenostmi a charakterem se stal důležitým článkem týmu a zaslouženě převzal kapitánskou pásku.

Lídrem týmové produktivity se stal zkušený hráč A i B týmu Tomáš Homola, který zaznamenal celkem 14 kanadských bodů za 8 branek a 6 asistencí.

Velké poděkování patří hráčům A týmu, kteří nám v průběhu sezóny pomáhali se složením sestavy na jednotlivé zápasy. Především ale poděkování patří celému týmu za přístup, práci na tréninzích a nasazení během zápasu. I přes nepříznivé konečné umístění jsme si ukázali, že když táhneme za jeden provaz, dokážeme potrápit každého soupeře. Už teď víme na čem musíme zapracovat do další sezóny.

Vrátíme se silnější a zabojujeme o postup zpět výše.

• Vojta Mikolajek, hráč

Tréninky mužstva oranžových byly zaměřeny zejména na zlepšení základních florbalových dovedností a fyzické kondice, přičemž se už na počátku ukazovalo, že to bude běh na dlouhou trať. Tréninků se pravidelně účastnili hráči, kteří byli schopni odehrát soutěžní zápasy, ale i takoví, kteří jsou na tom pohybově a herním myšlením hůř a nepodařilo se za celou sezónu tyto hlavní aspekty hry zlepšit, a tak se do nominace na soutěžní zápasy nedostali. Na druhé straně je mnoho hráčů mužstva oranžových, kteří svou snahu a píli přetavili ve výrazné zlepšení, což se pak projevovalo velmi dobrými výkony v soutěžních zápasech. Ve druhé polovině sezóny se někteří hráči začali projevovat herně dokonce tak dobře, že jsme je velmi rádi odměnili možností absolvovat tréninky s hráči mužstva černých, kde jsme byli přesvědčeni, že budou mít mnohem větší šanci úroveň své hry posunout zase o kousek dál. Za velmi pozitivní a překvapující považujeme skutečnost, že mnozí z těchto hráčů začali s florbalem až v letošní sezóně, ale když dostali šanci a věděli, že budou muset všemu dát mnohem více než ostatní déle hrající, tuto šanci využili a vybojovali si nakonec možnost hrát s našimi nejlepšími hráči další turnaje, které se konají po skončení ligové sezóny.

Tréninky hráčů mužstva černých byly zaměřeny rovněž na zlepšení fyzické kondice, ale také na zvládání základních herních situací v maximální rychlosti, což je významný aspekt hry, pokud chce mužstvo konkurovat těm nejlepším týmům nejen našeho kraje, ale obecně. Dnešní moderní florbal je o rychlosti a o schopnosti řešit herní momenty ve zlomcích sekund, a to jsme se v podstatě do hráčů snažili dostat celou sezóny. A opět, nic nejde hned, jsou to hodiny, týdny a měsíce dřiny, ale k naší obrovské radosti nám trenérům hráči uvěřili, že to, jak jsou nastavené tréninky, je ta správná cesta. Hráči svým odhodláním, disciplínou, vášní, oddaností a vírou v nastavený trend postupně v soutěžních zápasech začali čím dál více ohromovat nejen nás trenéry a vás fanoušky, ale i zástupce širšího florbalového prostředí. Jejich herní umění nakonec vyústilo v konečné 3. místo celé ligové soutěže, a to jen díky nižšímu skóre, které čítalo i tak úctyhodných +158 gólů. Pouze 2 prohrané zápasy z 36 hovoří za vše. Avšak úplně nejdůležitější asi nejen pro nás trenéry je to, že hráči společně vytvořili neskutečnou partu, která tahala a tahá za jeden pevný provaz. To, jak se kluci a holky navzájem podporovali a podporují, je neskutečné. Ten příběh, který společně s hráči a hráčkami prožíváme, ten smích, radost, slzy štěstí i smutku, to je něco, co se dá jen těžko slovy vyjádřit, emoce se mnou pořádně hýbou i teď u klávesnice, když si vzpomenu na všechny momenty letošní neskutečné jízdy.

Bohužel brankáři to mají trochu nespravedlivé v tom, že se o nich zmiňuji téměř vždy až nakonec, ale zase mají výhodu v tom, že si je téměř nikdo nikdy neodváží kritizovat. Je zcela neoddiskutovatelné, že všichni 4 naši brankáři byli základními stavebními kameny obou týmů ve všech zápasech, jejich výkonnostní progres je výrazný, a to zejména díky možnosti absolvovat speciální tréninky pod vedením trenéra Radima. Radime děkujeme nejen za to, ale i za celkovou přízeň a pomoc všeho druhu na naší cestě za florbalovými úspěchy.

Děkujeme rovněž vám rodičům, že podporujete všemožně hráče v jejich touze dělat tento krásný sport a my trenéři vám můžeme slíbit, že budeme dělat všechno proto, aby hráči na ta léta

strávená v našem klubu nikdy nezapomněli. A věřte, že to, co se tady teď děje, my trenéři budeme v sobě nosit navždy.

Aleši speciálně Tobě děkuji za to, že, i přesto, že máme mnohokrát rozdílné názory, tak se vždycky dokážeme domluvit na nějakém kompromisu, a to se cení, a možná právě proto už to spolu úspěšně táhneme 3 roky a já věřím a cítím, že naše cesta je nastavena správně a další úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat.

Úplně na závěr, ale v první řadě bychom chtěli poděkovat klubu FBC Tigers Poruba, že nám byly vytvořeny takové podmínky, abychom mohli klub důstojně reprezentovat nejen v zemích českých.

• Jiří Fiedor, trenér

Na turnajích jsme byli svědky výkonů všech hráčů na hranici možností. Všichni makali, bojovali a nechávali na hřišti maximum. Velkou roli v tom sehrál systém soutěží, kde nešlo primárně o výsledky, ale o hru samotnou, zapojení všech hráčů a jejich rozvoj. Jako trenér tenhle přístup velmi oceňuji – bylo vidět, že se hráči soustředí na florbal, nebojí se chyb a hrají naplno od prvního do posledního písknutí.

Velké díky patří všem trenérům, kteří se podíleli na trénincích i turnajích a pomáhali vytvářet dobré tréninkové a turnajové prostředí. Poděkování patří také rodičům a fanouškům za podporu, dopravu a fandění. Bez jejich pomoci a času by žádná sezóna nemohla fungovat tak, jak fungovala letos.

Čekala nás těžká fuška. Do kluků jsem potřeboval natlouct systém, se kterým se někteří vůbec nesetkali. Trochu nám do toho hodila vidle horší docházka na tréninky a šli jsme se tak pořádně učit v podstatě až v prvních zápasech na konci září. Nicméně tam mi kluci ukázali, že chtějí hrát florbal, že se chtějí učit ale hlavně, že dokážou podat týmový výkon a plnit nastavené věci a pokyny. No a systém byl rázem na světě, fungoval a dokázali jsme tak proměnit ve vítězství zápasy, ve kterých jsme rozhodně nebyli florbalově lepším týmem.

Po vánoční přestávce, kterou jsme přečkali na výborném druhém místě se ztrátou pouze čtyř bodů za dvě výhry a jednu prohru po nájezdech jsme vyrazili do Horní Suché, kde se sezona zlomila. V prvním zápase s posledním týmem tabulky jsme sice splnili povinnost tří bodů, ale přístup ke hře byl na pováženou, kluci si až moc navykli, že se nemusí tak moc snažit a bohužel se nic nezměnilo ani v druhém zápase s daleko kvalitnějším soupeřem a zaslouženě jsme dostali doslova nařezáno.

Bohužel se určitá laxnost a nedisciplinovanost začala projevovat opakovaně a v dalších zápasech jsme tak často tahali za kratší konec nebo jsme stále museli dotahovat ztrátu a ne vždy se to povedlo. Z dvojzápasů jsme začali odcházet pouze se třemi body za naprosto zbytečné prohry, kdy jsme začali pořádně hrát, až když nám teklo do bot a před domácím turnajem (4 zápasy do konce) jsme dokonce byli týmem s nejhorší zápasovou formou.

Z posledních 4 zápasů se nám podařilo urvat krásných 9 bodů, včetně skalpu prvního týmu tabulky a opět se ukázalo, že když se chce, tak to jde. Výsledkem je pěkné čtvrté místo, spousta florbalově opravdu nádherných zápasů a věřím, že pro kluky spousta zkušeností, které se jim budou hodit dále.

Chtěl bych určitě vyzdvihnout výkony všech starších žáků, kteří s námi na zápasech bojovali. Každý jeden, ať už v poli nebo v brankovišti, se výrazně zapsal do hry, někteří dokonce jako stálice základní sestavy. Věřím, že jim zápasy dodaly potřebné zkušenosti a jistou míru sebevědomí, roste nám v mladších kategoriích opravdu skvělá parta výborných florbalistů.

Moc chci poděkovat všem trenérům a spoluhráčům, kteří se v mé přítomnosti i nepřítomnosti podíleli na chodu tréninků a zápasů a výrazně mi tak pomohli zvládnout tuto náročnou sezonu. A za celý klub děkujeme všem rodičům, rodinným příslušníkům, kamarádům a fanouškům za pomoc při organizaci domácích zápasů, organizaci dopravy na všechny ostatní zápasy a hlavně za podporu ne jen v hledišti!

• Marek Novotný, trenér

tam nebyl, neuvěří. Holky začali hrát jako vyměněné a soupeřky nestačili zírat na brankostroj, který naše děvčata spustila. Bouřící tribuny hnaly naše holky dopředu a konečný výsledek 7:7 přijaly frenetickým potleskem. Část tribun fandící Vítkovicím v tu chvíli ztichla. A šlo se na samostatné nájezdy, kde excelovala zejména naše brankářka Aďa, která za svá záda pustila pouze jeden nájezd. Naše děvčata se chytla kolem ramen ve stylu „NAGANO“ a dokázala proměnit nájezdy dva. Ta neskutečná radost všech hráček trenérů i fanoušků se nedá ani popsat. Porazit dvakrát 1. SC Vítkovice a ještě k tomu ve čtvrtfinále, to bude zapsáno zlatým písmem srdcích všech Tygrů. Před semifinále se uskutečnil slavnostní nástup všech týmů a byl ukončen hymnou. Již tento začátek byl pro všechny přítomné Tygry velkým zážitkem. V semifinále náš tým narazil na pozdější vítěze Buldogs Brno a tady byla znát obrovská fyzická a florbalová převaha soupeře. Každopádně to byla dobrá příprava pro boj o bronz. A opět se děly věci. Naše holky již v 50. sekundě prohrávala 0:2, ale za neskutečného povzbuzování fanoušků začala otáčet skóre a konečný výsledek 10:2 proti FBC Gepardi Brno byl z říše snů. Hráčky si vychutnaly toto vítězství a po krátké chvíli i slavnostní nástup k převzetí medailí. Tým se seřadil za Klaudií i s trenéry. pro všechny přítomné Tygry to byl nádherný okamžik, kdy hráčky převzaly medaile a nakonec i pohár. Bylo to první umístění na „bedně“ pro FBC TIGERS PORUBA v historii našich účastí na velkých turnajích a za to holkám a trenérům Davidovi Kozlovi a Radimu Beňovičovi patří velký dík. Je samozřejmé, že poděkování směřuje i ostatním trenérům ostatních kategorií, kteří vedli své svěřence do florbalových bitev – Radce Keberlové, Renátě Žáčkové, Ondrovi Olšákovi, Jankovi Mináčovi, Aleši Baslovi a Jirkovi Fiedorovi. Velký dík patří i fanouškům za neustálé povzbuzování i během zápasů, kdy se zrovna nedařilo.

Nejdříve tě poprosím o nějaké úvodní slovo k sezóně.

Kde vlastně začít? Do sezony jsme šli s velkým očekáváním a možná i nervozitou, protože když na vás dohlíží taková persona, jako je Michal Trunkát, určitě to jde znát. A první polovina tomu hodně nasvědčovala, především z naší strany. Nervozita a možná až nedůvěra v herní systém, který půlka týmu viděla poprvé, šla na herní pohodě doslova vidět. Čemuž odpovídaly i výsledky. Na konci října jsme po šesti zápasech měli připsaný pouze tři body za jednu výhru proti Letce a s průměrem 3,1 vstřelené branky jsme jednu chvíli pobývali i na poslední příčce v tabulce.

Kde se to zlomilo?

V Budišově na konci ledna. Respektive ne výsledky, ale událostmi, kdy celý tým viděl, jak je situace vážná a začal nejen k zápasům a tréninkům přistupovat zodpovědněji. Přece jen, pořád je to jen kraj, ale je rozdíl hrát kraj o udržení nebo střed tabulky. Nedejbože o postup do divize, o které se před sezonou básnilo. Jako tým jsme tvrdě dopadli na prdel z reality a jako tým jsme se z toho ve zlomovém bodě dokázali sebrat.

Proč takový herní posun mezi první a druhou polovinou sezony?

Jako každou sezonu, nějací hráči odejdou a přijdou. Nicméně tuhle sezonu byly odchody větší než příchody a dlouho jsme hledali pro některé hráče tu správnou roli, která každému padne na míru nebo kterou dokáže zahrát. Začátek sezony jsme se tedy tak i přes silné trenérské vedení hledali sami v sobě a na hřišti to tak vypadalo. Až po nějaké době, kdy si to spolu sedlo a každý hráč dokázal přijmout svou roli, jsme jako poslední tým tabulky dokázal naskočit do rozjetého vlaku, kdy jsme věřili nejen konceptu, ale i našim schopnostem. Klíčové dle mého bylo i udržení první lajny pohromadě během celé sezony, která nám obrovsky pomohla na morál.

Je šesté místo na konci sezony úspěch nebo zklamání?

V době obývání poslední příčky bych vám řekl, že úspěch. S odstupem po sezoně, možná trochu zklamání. Netvrdím, že bychom měli hned hrát o postup do vyšší ligy, ale hrát první polovinu stejně, jako tu druhou, myslím si, že jsme bodově někde na úrovni mezi Těšínem a Jeseníkem. Mnoho zápasů jsme prohráli vlastníma individuální chybami, což nás ale může posunout jedině dopředu. Důležité je ty stejné chyby nedělat stále znovu dokola. Tým máme silný, florbal hrát umíme a nový herní systém se nám líbí natolik, že v něm chceme pokračovat i do další sezony. Kromě Mvilu (2:8, 2:6), Jeseníku (2:4, 4:5) a Prostějovu (2:6, 5:8) jsme každý tým v tabulce dokázali porazit alespoň jednou, určitě tedy dokážeme být vyrovnaným soupeřem pro kohokoliv v tabulce.

Je něco, na co se speciálně zaměřit do další sezony jako tým?

Pravidelnost chození na trénink, zodpovědnost, morál a včasné placení pokut. Herní prvky jako střelba a úspěšnost zakončení se dostaví tréninkem samy. Ale bez 120% zodpovědnosti na všechny strany nemůžeme očekávat, že by něco přišlo jen tak. Musíme tomu jít naproti maximální pílí. Všichni do jednoho. Stejně, jako jsme se společně dostali z toho srabu na poslední příčce v tabulce.

A pro tebe individuálně?

Jako pro brankáře určitě větší psychická odolnost a individuální progres. Myslím, že jsem se poslední sezonu příliš zaměřoval na zlepšování ostatních a sobě nedával tolik zpětné vazby, jako bych potřeboval. Plus určitě pokračovat v pravidelném praní golmanských hader. Zejména to si myslím, že celý tým uvítá s radostí.

Jaké jsou cíle pro další sezonu?

To záleží, jak se vyvrbí pauza mezi sezonami, jakým formátem se odehraje sezona a jak bude vypadat týmové složení. Od malého brankoviště až po střídačku. Jak jsem zmínil dříve, myslím, že tým máme silný a dokážeme hrát s kýmkoliv. Nejdůležitější bude konzistentnost. Pak si myslím, že máme i na víc, než letošní střed tabulky.

Ligová sezóna přípravce skončila. Na jejim začátku stálo šest dětí, které měly nějaké zápasové zkušenosti z předchozí sezóny. Postupně jsme se rozrostli na 30 tygrů a tygřic a sezónou jsme se prohnali s pravou tygří dravostí. V přípravce nemáme potřebu sledovat výsledky zápasů, jde nám o to, aby děti pohyb bavil, měly z něho radost a tak také sestavujeme tréninky. Na každý turnaj s námi vždy jezdili i nějací začátečníci, aby měli šanci získávat zkušenosti. Udělat sestavu ze šesti nejlepších + gólman, je strašně jednoduché. Touto cestou ale my jít nechceme. Náš systém nám vyhovuje a celkem i funguje a přesto, že výsledky nejsou důležité, je na místě trochu se pochlubit. Naši tygříci ukončili sezónu na třetím místě z 27 týmů. Z 36 odehraných zápasů 30 vyhráli a jeden skončil remízou. To je parádní reprezentace našeho klubu. Tímto děkujeme všem tygříkům a tygřicím za nadšení, kterým nabíjí i nás trenérky. Děkujeme také Vám rodičům za spolupráci s námi, která byla po celou sezónu pohodová. Teď nás čekají ještě ostravské hry, Brno a samozřejmě soustředění v Odrách, na které se už moc těšíme.

• Trenérky Radka, Renata a Klára.

jelikož naši mladší žáci již odehráli všechna utkání letošního ročníku Moravskoslezské ligy, nastal čas na bilancování a ohlédnutí se za touto, velice úspěšnou, sezónou. A proto, že tato sezóna byla celkově po všech stránkách náročná, mám toho na srdci hodně, takže toto hodnocení neumím nijak zestručnit, tak se prosím v klidu usaďte a věnujte tomuto čtení patřičný čas.

Vzhledem k vysokému počtu hráčů již na počátku sezóny byla do soutěže zaregistrována 2 mužstva, mužstvo černých složené z hráčů zkušenějších a mužstvo oranžových, které bylo složeno z hráčů, kteří s florbalem začínali později. Hlavním cílem, se kterým jsme vstupovali do sezóny, bylo vytvořit co nejlepší podmínky zejména hráčům, kteří mají touhu se v tomto sportu výkonnostně zlepšovat ve všech herních činnostech, dosahovat dobrých výsledků v soutěžních zápasech a kvalitně tak reprezentovat náš klub bez ohledu na to, zdali byl hráč zařazen do mužstva černých či oranžových. My trenéři jsme byli a stále jsme přesvědčeni, že toho lze dosáhnout jedině poctivým přístupem každého hráče nejen k tréninkovým jednotkám, které byly zaměřeny zejména na zlepšení fyzické kondice, pilování jednotlivých herních činností a v neposlední řadě na příkladnou disciplínu, ale i k samostatnému individuálnímu domácímu tréninku.

Postupem času se začalo projevovat zlepšení hry u hráčů, kteří měli takto nastavenou mysl a měli vysokou účast na trénincích, což bylo zřetelné především na úrovni předváděné hry, ale i na výsledcích v odehraných zápasech. Naopak je potřeba si narovinu přiznat, že hráči méně motivováni, ale i takoví, kteří prostě myšlení týmového sportu v sobě nemají, se výkonnostně téměř nikam neposunuli. Těmto hráčům ale není co vytýkat, tak to prostě je a je přirozené, že lidé mají vlohy různého charakteru, hudební, sportovní, herecké a nemohou být všichni úspěšní ve všem. Například i já bych chtěl vyprodat O2 Arénu jako sólový zpěvák, ale jsem soudný, přesvědčený a smířený s tím, že na takové vystoupení by zcela jistě nikdo nepřišel, a to ani zadarmo. I proto neustále hráčům, ale zejména rodičům zdůrazňujeme, že nejsme zájmový kroužek, ale sportovní klub s určitými cíli a vizemi. Nutno ovšem zdůraznit, že náš florbalový klub i těmto hráčům chce minimálně v dětském věku umožnit sportovat, protože jsme přesvědčeni, že překonávat sportovní překážky může napomoci každému překonávat i mnohem těžší životní situace. Na druhou stranu se nelze divit faktu, že tito hráči nedostávali v průběhu sezóny příliš mnoho příležitostí obléknout dres klubu v soutěžních zápasech, jelikož na to herně a sportovním myšlením neměli prozatím dostačenou kvalitu.

U mužstva oranžových, složeného zejména z hráčů, kteří přišli do mužstva z kategorie elévové, jsme v soutěžních zápasech volili taktiku hry vycházející ze zabezpečené obrany, ale jak se v průběhu sezóny ukázalo, přechod z „trojkového“ florbalu (3 hráči v poli) na „pětkový“ florbal hraný na velkém hřišti, dělal týmu dosti výrazné problémy. U hráčů se projevovala nedostatečná fyzická připravenost, orientace v prostoru a rychlost rozhodování taky nebyla na dobré úrovni, takže dostat se do slušné střelecké příležitosti byl často velmi zásadní problém. Na těchto aspektech hry jsme poctivě v trénincích pracovali a v okamžiku, kdy jsme se rozhodli mužstvu dát impuls v podobě zařazení některých hráčů týmu černých do sestavy, se celkový obraz hry začal zlepšovat a dostavily se i dobré výsledky.

Mužstvo černých, které se v předešlé sezóně potýkalo s podobnými nováčkovskými problémy, jako letošní mužstvo oranžových, se z loňské sezóny poučilo. Hráči na sobě již v letním období začali poctivě pracovat, dřeli a uvěřili tomu, že jedině tvrdou prací se dá docílit výborných výsledků. No a výsledkem jejich snažení byla neskutečná jízda, kdy tým v podstatě od začátku sezóny zaujal vedoucí postavení v průběžném hodnocení soutěže a toto ligové vedení si až do konce sezóny již nenechalo vzít. Jako důkaz skvělé sezóny muže posloužit například skutečnost, že mužstvo prohrálo pouze jediný ze 36

zápasů sezóny, a to navíc těsným výsledkem 3:4 s mužstvem Vítkovic, které si k tomu ale muselo pozvat hráče z vyšší soutěže. Hráči tak na konci sezóny mohli zvednout nad hlavu pomyslný pohár pro vítěze Moravskoslezské ligy mladších žáků, což si myslím, že má pro náš klub i historický význam. My trenéři jsme nabyli dojmu, že se hráčům povedlo něco neočekávaného a mimořádného. To, jak tito hráči v letošní sezóně fungovali je zásluha mnoha faktorů, všechno se to tak nějak sešlo, podařilo se postupně do mužstva zapracovat několik hráčů z mužstva oranžových, kteří naprosto skvěle této příležitosti využili. Někteří hráči stabilní sestavy bohužel z důvodu vážnějších zdravotních problémů nemohli odehrát kompletní sezónu, ale „Adame a Filipe, je to vše i vaše zásluha!“ Speciální pochvalu si zaslouží zcela jistě všichni naši brankáři, a to zejména za to, že byli a jsou ochotni se ve svém umění neustále zlepšovat pod vedením našeho trenéra brankářů Radima Beňoviče.

Poděkování samozřejmě patří i všem našim příznivcům, rodičům za všemožnou podporu v sezóně a za to, že se mnozí aktivně zapojovali a zapojují do dění v klubu, což je skutečnost, bez které by bylo fungování celého klubu velmi obtížné.

A teď mi dovolte jeden vzkaz pro hráče:

„Milí hráči, děkujeme s trenérem Alešem, že jste nám touto výjimečnou sezónou udělali neskutečnou radost a svými výkony, přístupem, disciplínou a oddaností tomuto sportu jste se pro nás stali klenoty a dodali nám obrovskou dávku energie do dalšího období, ve kterém se třeba budou dít další velké věci!“

A jak už je mým zvykem, na závěr mi dovolte ještě jedno osobní poděkování. „Aleši, v loňském hodnocení jsem na závěr vyřkl naději, že se v budoucnu mohou dít velké věci, jelikož jsem to někde v pozadí mysli cítil a ono se to stalo! Díky tedy, že jsem tuto mimořádnou sezónu mohl absolvovat s Tebou a věřím, že nejen blízká budoucnost přinese další radostné okamžiky, protože díky výborné práci trenérů již od přípravky a vysoké motivovanosti mnoha hráčů, cítím naději, že i následující sezóny by mohly být velmi úspěšné.“

A na úplný závěr to největší poděkování patří vedení klubu FBC Tigers Poruba za to, že nám byly vytvořeny opravdu výborné podmínky pro to, abychom si mohli všichni užít tento krásný příběh.

• Jiří Fiedor, trenér

Děkuji trenéru Ondrovi za to, že mě v tom nenechal samotného a za podnětné rady směrem k hráčům a v neposlední řadě všem rodičům a fanouškům, kteří byli ve všech zápasech našim šestým hráčem, i když zdůrazňuji „zatím“ tato přesilovka výsledkově nepomohlaJ. Pevně ale věřím, že i rodiče/fanoušci alespoň trochu sdílí mé dobré pocity z předvedené hry mužstva oranžových, k čemuž myslím přispělo i to, že jsme si určité záležitosti mohli vyříkat na nedávné schůzce. Nakonec děkuji i trenérům, hráčům a fanouškům mužstva černých, kteří nelenili a přijeli, po jejich již tradičně zdařilém vystoupení, fandit do posledního zápasu.

• Jiří Fiedor, trenér