Orange odehráli velmi kvalitní turnaj, těsně prohraný první souboj se zelenou Orcou je stál účast v souboji o třetí místo. Slavili jednu jednoznačnou výhru, zapsali jednu prohru a celkem tři velmi těsné prohry, přičemž důkladně potrápili i Litovel – druhý tým turnaje a nakonec skončili na pátém místě s třetím nejlepším skóre „- 3“. Orange se prezentovali bojovností i kombinační hrou, velikou jistotou v brance v osobě Ondry – z některých zákroků museli protihráči mít depku – a celkově zanechali na turnaji velmi dobrý dojem.

Black po dvou jednoznačných výhrách narazili až po dlouhé dvou hodinové pauze na Litovel, se kterou prohráli celkem zaslouženě 2:5. Následovaly další dva jednoznačně zvládnuté zápasy, které je dovedly do finále. V něm je čekala odveta proti Litovli, první poločas 2:1, na začátku druhého rychlé navýšení až na 5:1, pak sice přišla korekce na 5:3, ale vítězství bylo doma!!!

Cenu za nejlepšího střelce si odnesl Matěj Pěntoň, v první desítce nejlepších střelců měli Tygři dokonce hned 5 zástupců! A zcela objektivně tvrdím, že těch individuálních cen měl náš tým dostat více… vlastně všechny, a myslím, že o jejich rozdělení asi rozhodovala více politika než předváděná hra. I tak, všem našim brankářům patří hluboká poklona a velký aplaus za to, co na turnaji předvedli, stejně jako celému týmu.

Děkujeme všem hráčům i rodičům za účast a hlučnou podporu a všem trenérům za jejich práci nejen na tomto turnaji.

• Karel Jiříček a Roman Wloch, fanoušci

Tým mladších žákyň opět ukázal stoupající úroveň. Byť byl v oslabeném složení, dokázal přesto ve skupině porazit K1 Florbal Židenice a FBC Letka, prohrát nešťastně s Torpédem Havířov a udržet jako jeden z mála týmů krok s FBS Olomouc. V play-off naše holky zastavila pouze již značná únava a prohra s UKS Salezjanie Poznaň, kdy naše děvčata se snažila, jak nejvíce mohla, ale nestačilo to. Každopádně za celou sezónu obrovské díky jak děvčatům, tak i trenérům Davidovi a Radimovi. V kategorii mladších žáků dostali příležitost si zahrát hráči, kteří neměli přes sezónu příliš velké vytížení. Byla to pro všechny obrovská zkušenost a pro naše brankáře možnost si více zachytat. I přes porážky ve skupině dokázali naši borci porazit pozdějšího vítěze finále play-off „B“ FBC Český Těšín a postoupit do dalšího kola. Tam již tým Z Orlové byl nad jejich síly a nedovolil našemu týmu pokračovat dále. Tým starších žáků byl složen jak z hráčů této kategorie, tak z hráčů vyšší výkonnostní úrovně kategorie mladších žáků. Přes počáteční rozkoukávání si tato směs různých hráčů sedla a odvedla dobré výkony jak ve skupině, tak i v play-off, kde prohrála velmi nešťastně o jeden gól s týmem TJ Sokol Frýdlant nad Ostravicí.  V kategoriích od mladších žákyň po starší žáky se opět projevila neskutečná práce Radima Beňoviče s brankáři, o kterých mohu směle říct, že patří k tomu lepšímu, co v kraji chytá.

Největší překvapení v průběhu turnaje předvedl tým dorostenců, který i přes velmi těžké zápasy ve skupině dokázal v průběhu play-off postoupit až do finále přes čtvrtfinálového soupeře 1. SC Bohumín (6:1), v semifinále si poradil s týmem FBC Sokol Předměřice nad Labem (4:1) a v historii FBC TIGERS PORUBA si jako druhý tým po mužích zahrál finálový zápas v mezinárodním turnaji. Ve finále, ač herně náš tým soupeře převyšoval, došlo bohužel k nahromadění osobních chyb, ze kterých jsme inkasovali zbytečné góly. Přesto celkový dojem, který zanechali naši hráči byl velmi dobrý. Na závěr si dovolím vyzvednout vynikající výkony v celém turnaji našeho brankáře Jakuba Procházky a poděkovat mu za ně.

• Miroslav Keberle, trenér

tam nebyl, neuvěří. Holky začali hrát jako vyměněné a soupeřky nestačili zírat na brankostroj, který naše děvčata spustila. Bouřící tribuny hnaly naše holky dopředu a konečný výsledek 7:7 přijaly frenetickým potleskem. Část tribun fandící Vítkovicím v tu chvíli ztichla. A šlo se na samostatné nájezdy, kde excelovala zejména naše brankářka Aďa, která za svá záda pustila pouze jeden nájezd. Naše děvčata se chytla kolem ramen ve stylu „NAGANO“ a dokázala proměnit nájezdy dva. Ta neskutečná radost všech hráček trenérů i fanoušků se nedá ani popsat. Porazit dvakrát 1. SC Vítkovice a ještě k tomu ve čtvrtfinále, to bude zapsáno zlatým písmem srdcích všech Tygrů. Před semifinále se uskutečnil slavnostní nástup všech týmů a byl ukončen hymnou. Již tento začátek byl pro všechny přítomné Tygry velkým zážitkem. V semifinále náš tým narazil na pozdější vítěze Buldogs Brno a tady byla znát obrovská fyzická a florbalová převaha soupeře. Každopádně to byla dobrá příprava pro boj o bronz. A opět se děly věci. Naše holky již v 50. sekundě prohrávala 0:2, ale za neskutečného povzbuzování fanoušků začala otáčet skóre a konečný výsledek 10:2 proti FBC Gepardi Brno byl z říše snů. Hráčky si vychutnaly toto vítězství a po krátké chvíli i slavnostní nástup k převzetí medailí. Tým se seřadil za Klaudií i s trenéry. pro všechny přítomné Tygry to byl nádherný okamžik, kdy hráčky převzaly medaile a nakonec i pohár. Bylo to první umístění na „bedně“ pro FBC TIGERS PORUBA v historii našich účastí na velkých turnajích a za to holkám a trenérům Davidovi Kozlovi a Radimu Beňovičovi patří velký dík. Je samozřejmé, že poděkování směřuje i ostatním trenérům ostatních kategorií, kteří vedli své svěřence do florbalových bitev – Radce Keberlové, Renátě Žáčkové, Ondrovi Olšákovi, Jankovi Mináčovi, Aleši Baslovi a Jirkovi Fiedorovi. Velký dík patří i fanouškům za neustálé povzbuzování i během zápasů, kdy se zrovna nedařilo.

Začněme rovnou těmi nejúspěšnějšími, mladšími žákyněmi. Tým vedený trenérským duem David Kozel, Radim Beňovič  vstoupil do turnaje proti Bulldočkám z Brna, kterým podlehly 2:12. Tato úvodní facka byla asi potřeba, protože poté čekaly na holky vyrovnané zápasy s Torpedem, Gepardy a Vítkovicemi. Nakonec z toho bylo čtvrté místo ve skupině a nutnost předkola, kde se do cesty postavily znovu Vítkovice. Tento vypjatý zápas přinesl výhru 8:7 a postup do semifinále a bojů o medaile. V semifinále se opět děvčata utkaly s Bulldogs Brno, kde to byla i po druhé jasná záležitost a soupeřky putovaly do finále. Nám tedy bylo dopřáno bojovat a krásnou bronzovou medaili, kde naše mladší žákyně narazili na Gepardky z Brna. Těm tygřice nedaly sebemenší šanci a po výhře 10:2 si z rukou superligových hráčů přebraly medaile a pohár za 3. místo!

Přípravka se na turnaji stala králem remíz. Ve skupině si totiž připsala bilanci jedné výhry, jedné prohry a hned čtyři remízy. Tyto výsledky vynesly přípravce 5. místo ve skupině a postup do čtvrtfinále. Zde je čekali hokejisté z Vítkovic, kteří náš tým porazili těsně 1:2 a ukončili tak slibně rozjetou pouť turnajem.

Elevové se zúčastnili skupiny s Vítkovickou Riderou, Vsetínem a Mladou Boleslaví. Z těchto zápasů vybojovali 3 body a postup do osmifinále, kde však nad jejich síly byl tým z Prostějova (1:4).

Mladší žáci zažili velice povedenou skupinovou fázi, ve které podlehly pouze 2:4 Gepardům Brno a porazili Vítkovické hokejisty 6:3 a Valašskou Žilinu 6:2. Těmito výsledky získali 2. místo ve skupině F. Díky nešťastnému losu je však v play-off čekal neoblíbený Vsetín, který přehrály náš tým 5:2 a ukončil cestu letošním ročníkem.

Dorostenci napodobili své mladší kolegy a i přes bojovné výkony ve skupinové fázi, pak podlehli Sokolům Pardubice v prvním kole play-off.

Úvodní dva zápasy s Třincem a Vítkovicemi byly k našemu milému překvapení herně velice vyrovnané, a i když jsme v obou zápasech postupně prohráli 1:2 a 0:3, hráči za odvedené výkony dostali pochvalu, jelikož si v jednotlivých herních činnostech počínali velmi dobře, pouze občas vázla kombinační souhra. Třetí zápas s mužstvem Paskova jsme si na počátku trochu zkomplikovali, ale nakonec jsme dokázali zápas otočit ze stavu 0:2 na konečných 5:2, což považujeme za hlavní pozitivum zápasu. Posledním našim soupeřem bylo ambiciózní mužstvo ze Šternberka, které v průběhu turnaje rozdávalo nadílku ve formě velkého počtu vstřelených branek všem zúčastněným klubům. A tak, když po první půli na ukazateli skóre svítil stav 0:0, byla ze střídačky soupeře cítit značná nervozita, zatímco my jsme naše hráče hecovali a nabádali k pokračování ve zodpovědné a fyzicky velmi náročné hře. Zápas jsme sice nakonec prohráli 1:3, ale i s takto silným soupeřem jsme dokázali hrát vyrovnaně, zápas měl slušnou úroveň s množstvím osobních soubojů, hezkých kombinačních akcí a střeleckých příležitostí na obou stranách. Hráči tak opouštěli hřiště se vztyčenou hlavou a za bouřlivého potlesku našich skvělých fanoušků.

Součástí turnaje je tradičně soutěž o nejrychlejšího hráče tzv. Memoriál Jakuba Máchy, kdy z každého mužstva je vybrán jeden hráč, který má za úkol co nejrychleji oběhnout vytýčené území s vedením míčku florbalkou. Časy jednotlivých hráčů byly velmi vyrovnané a my děkujeme Markovi Bordovskému za výbornou reprezentaci našeho mužstva, když nakonec obsadil čtvrtou příčku.

Celkově máme z turnaje velice dobrý dojem, v zápasech se našla spousta pozitivních prvků, přičemž pro nás trenéry je asi nejdůležitější skutečnost, že hráči v každém zápase bojovali až do úplného konce. Nakonec, ale v neposlední řadě, bychom chtěli poděkovat našim skvělým fanouškům, kteří nám i v zápase s Paskovem vytvořili domácí prostředí.

• Jíří Fiedor, trenér

Do prvního zápasu hráči nastoupili proti mužstvu Panthers Liberec. Hned od úvodu zápasu soupeř rozehrál takový florbalový kolotoč, že našim hráčům nezbylo nic jiného než se pouze bránit neustálému tlaku, a i přes zlepšenou hru ve druhé půli a za neúnavného povzbuzování našimi fanoušky jsme zápas prohráli 1:19.

Proti dalšímu soupeři, kterým byl věhlasný tým Tatran Střešovice, byla pro naše hráče čest si zahrát, což bylo v průběhu zápasu více než zřejmé. Hráči do zápasu dali opravdu všechno a přesto, že soupeř ukazoval své výrazné florbalové kvality, v mnoha fázích zápasu, zejména v druhé půli, jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem. Bohužel nám z přílišného respektu k soupeři „utekl“ začátek zápasu, a tak jsme nakonec odcházeli s porážkou 0:8, ale se vztyčenou hlavou. Naši hráči dostali pochvalu za předvedený výkon, který byl možná nejlepším v sezóně.

Třetí zápas, třetí silný soupeř tentokrát mužstvo Šternberka hrající vyšší ligovou soutěž. Zápas se odehrál ve stejném duchu, jako ty předchozí, motivace byla opět obrovská, ale bylo opět velmi složité vzdorovat vysokému tempu soupeře, naši hráči dělali, co mohli, přesto zápas nakonec prohráli 3:9.

Poslední zápas skupiny s papírově přijatelnějším soupeřem Bulldogs Brno představoval poměrně vyrovnaný duel, ve kterém jsme se konečně dostávali k naší kombinační hře a do mnoha střeleckých příležitostí. Bohužel jsme neudrželi vedení 3:1, i přesto, že hráči byli nabádáni k maximální zodpovědnosti, ale pravděpodobně díky jakémusi uspokojení a možná i nesnesitelnému vedru byl náš výkon vlažnější a místo jasného vítězství zápas skončil pouze remízou 3:3.

Do zápasu pravdy, tedy 1. kola play-off jsme nastupovali z nevýhodného předposledního místa ve skupině proti mužstvu FBC Olomouc, opět hrajícímu vyšší ligovou soutěž. Naši hráči bohužel vůbec nepodali dobrý výkon, v zápasech chyběl zejména dobrý pohyb, a tak nás soupeř snadno přehrával, obránci byli opět pod neustálým tlakem a brankáři pod nepřetržitou palbou. V tomto zápase jsme asi nemohli zvítězit, ale prohrát zápas 2:18 je tak trochu ostuda. Za odvedený nesoustředěný a nepříliš týmový výkon si hráči vyslechli své a více to asi netřeba rozebírat.

Celkově naše vystoupení v turnaji hodnotíme tak, že v úvodních třech zápasech se silnými soupeři hráči v halách nechali vše a dostali za to velké uznání nejen od nás trenérů, ale i od našich fanoušků. Poslední 2 zápasy již nebyly herně dobré, možná již docházely síly, ale takový už je sport. Pochvalu ve všech zápasech zaslouží naši brankáři, kteří byli pod neustálou palbou, a přesto ze zápasů vždy odcházeli se vztyčenou hlavou. Každopádně účast v takto kvalitně obsazeném turnaji byla pro nás všechny obrovská florbalová škola.

Chtěli bychom poděkovat všem našim fanouškům, kteří nás neúnavně povzbuzovali, i když se velmi často moc nedařilo. Speciální díky patří členům našeho Tygřího servisu za vše, co pro nás udělali a za to, že neustále vylepšovali klima v našem mužstvu.

V neposlední řadě děkujme rovněž našemu klubu FBC TIGERS PORUBA za to, že jsme se tohoto prestižního turnaje mohli zúčastnit.

• Jiří Fiedor, trenér

Úvodní zápas přinesl divokou přestřelku s místním týmem FBK Berani Brno, kdy bylo k vidění mnoho zvratů, ale závěrečnou část jsme zvládli s relativním klidem a psali první tři body po výhře 8:4. Druhý zápas s BushBand přinesl také výhru o čtyři góly, ovšem už s mnohem lépe fungující obranou, neboť na tabuli po konci zápasu svítilo skóre 5:1. Po prvním hracím dni jsme tak byli 100% a netrpělivě vyhlíželi další výzvy.

Ty přišly hned odpoledne druhý den společně i s dalšími posilami v podobně brankáře Šprince, mé maličkosti a na poslední chvíli přihlášeného Fanfrly. Plni očekávání jsme vstoupili do zápasu proti IBK Bratwursters a v podstatě celý zápas se snažili o dobývaní svatyně soupeře. Jak už to tak ale u nás bývá, tak promluvil florbalový bůh a souhrou nezvyklých událostí jsme inkasovali 2x my a zápas prohráli poměrem 1:2. Do posledního utkání skupiny jsme tedy šli se 6 body a chutí zlepšit si před play-off náladu proti Shooters Beta. Tento zápas jsme měli celkem ve své moci a vedli už 4:1, ale tradičně jsme našim věrným fanouškům chtěli dopřát to tradiční  drama a nakonec zvítězili „jen“ 4:3. Když to tedy shrnu, skupina – 3 výhry – 9 bodů – 2. místo – postup do 2. kola play-off.

Play-off nás čekalo netradičně až v sobotu v 16:30 a nutno podoknout, že i přes úmornou snahu soupeře hrát až do konce bylo druhé kolo play-off jen formalitou a dál jsme šli po výhře 11:1. Na řadu tedy přišlo osmifinále a my věděli jediné, chceme výhru a poprvé si zahrát i ve finálový den v neděli. Stačilo jediné – porazit KouleKeZdi, k tomu jsme nevykročili zrovna nejlépe a hned 2x prohrávali, ovšem po té jsme skórovali třikrát a uhlídali konečné skóre 6:4.

Bylo to tam a my se chytali na brzké vstávaní a ranní zápas v Maloměřicích proti FBC Hradec nad Moravicí. Tým, který pro nás byl velkou neznámou vsadil nejprve na pečlivou obranu a smrtící brejky, ovšem od stavu 1:2 jsme přebrali otěže a začali sypat góly. To se bohužel nelíbili dvěma hráčům z jinak velmi sympatického a sportovního týmu, což nám bohužel zkazilo dojem z celého zápasu, kdy se neustále snažili provokovat a zraňovat nás hráče. To nakonec vyústili pro ne příliš pěknou potyčku v závěru zápasu a červenou kartu na každé straně (pozn. dle mého možná subjektivního názoru na straně soupeře ty karty měly být dvě). Co se stalo, stalo se a my šli do semifinále po výhře 6:4.

Postupem do semifinále jsme získali jistotu bronzové medaile (pozn. v Brně se nehraje o 3. místo a medaile tak získají oba poražení semifinalisti), ale my chtěli více a tak jsme se i bez vyloučeného Filipčíka vrhli do střetu s našim loňským katem IBK Prešovský Beton. Zápas nezačal minimálně z mého pohledu nejlépe, neboť jsem velmi obětavě nastavil svou nejchoulostivější část těla do střely a soupeřova čepel udělala své a ze zbytku utkání mě zanechala skákajícího na špičkách a s chladícím pytlíkem v kraťasech za mantinelem. Kluky to však nerozhodilo a v polovině poločasu započali kanonádu, která se zastavila na čísle 8, konkrétněji z toho byla výhra 8:1 a postup do FINÁLE!

Tam už jsme mohli nastoupit v plné sestavě proti Fialovým Kobrám. Další neznámá, o které jsme věděli jen, že v semifinále vyřadili staré známé – Flamingos Brno. To znamenalo jediné, nečeká nás nic jednoduchého. A to se bohužel pro nás potvrdilo, náš soupeř nás přehrál, troufnu si říct, v úplně každém aspektu hry, kdy se projevily neskutečné zkušenosti všech hráčů na soupeřově soupisce a tím si zajistili výhru v celém turnaji. Nic to neměli na tom, že nám se povedl naprosto jedinečný a historický úspěch, na který jsme tak dlouho čekali. Věřím, že tento zápas nás zase posune a aspoň víme na čem zapracovat do dalších let.

Na závěr bych rád poděkoval všem našim fanouškům, kteří nás sledovali online a především těm, kteří v neděli vážili tu cestu a přijeli nás podpořit na místo, ať už to byly naše drahé polovičky, rodiny nebo kamarádi – DĚKUJEME, BEZ VÁS TO NENÍ ONO!

• Keberle Ondřej, hráč

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený FBC TIGERS PORUBA (@fbc_tigersporuba)

I přesto, že hráči byli nabádání k maximálnímu nasazení a k co možná nejlepšímu týmovému pojetí hry, tak se nic z toho v zápasech základní skupiny moc nedařilo, a tedy nejen my trenéři, ale ani naši fanoušci, jsme nemohli být z výkonu a herního projevu našich hráčů nikterak nadšení. V základní skupině jsme tak postupně prohráli s týmem 1. FBC Karviná 1:7, po zlepšeném výkonu pak s mužstvem Luna Příbor 3:5 a jak se pak v průběhu turnaje ukázalo s pozdějším vítězem turnaje mužstvem Zlín Lions 3:15. Hlavní příčinou těchto porážek byl zejména špatný pohyb hráčů na hřišti, časté nedobré zpracování míčku, celkově chybějící větší klid při zakládání kombinačních akcí, pramenící ze špatné orientace hráčů na hřišti. Dalším důvodem k nespokojenosti nás trenérů bylo celkové mentální rozpoložení hráčů, jelikož u nich nebyla vidět ani cítit snaha rvát se za svůj tým do posledních sekund zápasů. Řečeno ekologickou terminologií, na hřišti nebyla populace hladových tygrů, ale společenstvo mnoha odlišně smýšlejících jedinců.

Do zápasů play off bylo potřeba něco vymyslet a díky společné diskusi s rodiči vyvstala myšlenka zorganizovat jakousi formu teambuildingu, což se nakonec povedlo uskutečnit. Před důležitým zápasem jsme se všichni, tedy hráči, trenéři a rodiče sešli v parku v blízkosti haly Tatran a zahráli si několik vědomostně pohybových her, které měly za cíl stmelení kolektivu. To, že se to celé asi povedlo, se projevilo hned v následujícím zápase s mužstvem Cochise Burger Łódź.

Na hřiště vtrhla smečka tygrů, která předváděla výkon, který konečně zvedal početné obecenstvo ze sedadel, hráči se prezentovali bojovnou hrou na hranici svých možností s množstvím osobních soubojů, kombinačních akcí a střeleckými příležitostmi končícími často bohužel na tyčích soupeřovy branky. Přestože soupeřova hra byla velmi rychlá a jejich nebezpečných střeleckých příležitostí bylo mnohem více, průběžné skóre bylo neustále těsné, a to hlavně díky démonovi v naší bráně Sikimu, který svými zákroky přiváděl hráče soupeře k zoufalství a fanoušky do varu. Ze zkušeností z minulých zápasů nebylo pochyb o tom, že do druhé půlky nastoupí do brány opět Siki a původně plánovaný Luki nechá v laufu chytajícího Sikiho dokonat dílo do konce. „Děkujeme Luki za tvé obrovské týmové srdce!“ No, a tak Siki dál exceloval v naší brance a zápas se nám tak podařilo dotáhnou to nerozhodného stavu 3:3, kdy musely následovat samostatné nájezdy. To je vždy loterie, která bohužel tentokrát dopadla lépe pro soupeře. Hráči tak odcházeli z hřiště velmi zklamaní za bouřlivého potlesku publika, ale my trenéři jsme zklamání necítili, naopak cítili jsme spokojenost s tím, že hráči na hřišti nechali všechno, bojovali do poslední sekundy a po celou dobu zápasu neřešili nic jiného než samotnou hru, a to je přesně to, s čím bychom se chtěli prezentovat v dalších zápasech a s čím by se měli hráči prezentovat ve své budoucí hráčské kariéře. Za tento zápas můžeme být na hráče náležitě pyšní, jen bude potřeba, aby mentální a bojovné nastavení z tohoto zápasu zůstalo v hráčích alespoň do nadcházejícího turnaje v Brně, což je asi ta nejdůležitější práce pro nás trenéry do dalších dní.

Děkujeme našim fanoušků a všem ostatním trenérům našeho klubu že nás podporovali v průběhu celého turnaje, a to zejména ve chvílích, kdy se nám zrovna moc nedařilo.

• Jiří Fiedor, trenér

• Miroslav Keberle, trenér

MLADŠÍ ŽÁCI | Stejně jako v loňském roce se i letos naši mladší žáci zúčastnili mezinárodního florbalového turnaje Ostravské hry. Za naše mužstvo nastoupili všichni hráči, kteří měli zájem se turnaje zúčastnit. Cílem účasti na turnaji bylo samozřejmě co nejlépe uspět, ale rovněž i to, aby si všichni hráči měli možnost vyzkoušet hrát proti těm nejlepším ve své kategorii a mohli tak okusit kvalitu hry soupeřů na vysoké úrovni a uvědomit si v jakých herních činnostech bude potřeba se zlepšit.

Do prvního zápasu ve sportovní hale Sareza naše mužstvo nastoupilo proti týmu Torpedo Havířov yellow. V prvním poločase byla hra obou mužstev celkem svižná, naše mužstvo zasypalo bránu soupeře sprškou střel, ale bohužel bez výrazného efektu, a tak byl stav po prvním dějství 1:1. Do druhého poločasu hráči nastoupili s cílem výrazně zlepšit pohyb na hřišti a proměnit tak očekávaný tlak na soupeře v góly do jejich branky. Na hřiště vtrhlo „stádo“ hladových tygrů, a i když výsledkem velkého tlaku na soupeřovu bránu byly z počátku obdržené branky z rychlých protiútoků, tak nakonec se podařilo skóre otočit a zápas díky obrovské víře vyhrát poměrem 5:3 a my jsme tak za bouřlivého skandování našich příznivců mohli slavit první vítězství v turnaji.

Začátek druhého zápasu s mužstvem FBC Gepardi Brno by ovlivněn úpravou povrchu hřiště ve SH Čapkárna, a tak se naši hráči udržovali v pohybu, aby jejich motory do zápasu zůstaly zahřáté. Hráči hráli celý první poločas nebojácně, byli v podstatě neustále v držení míčku a vytvářeli si i gólové příležitosti, ale častá střelba nebyla tak přesná a účinná, aby míčky doplachtily až za brankářova záda. No, a když se naopak soupeř dostal do střelecké příležitosti, tak akce skončila s opačným výsledkem, a to byl hlavní a v podstatě jediný důvod konečné porážky 0:4.

Do dalšího zápasu bylo potřeba něco změnit, a to zejména v hlavách hráčů, a tak trenér Radim provedl s hráči krátký mentální trénink v šatně a my jsme doufali, že by to mohl být třeba impuls ke zlepšení hry mužstva. To už jsme ve druhém hracím dni a stojíme na hřišti SH Třebovice a proti nám mužstvo Florbal Vsetín. Cílem našich hráčů bylo vzít si do hry jen to pozitivní z předchozího dne a byli tak namotivováni předvést to nejlepší, co v nich je. Od začátku utkání bylo možno sledovat vysokou kvalitu hry soupeře ale ani naši Tygři si nevedli vůbec špatně, hra byla vyrovnaná s množstvím dobrých střeleckých příležitostí a výborných brankářských zákroků, a tak jsme po prvním dějství odcházeli na střídačku za hratelného stavu 2:3. Za tohoto stavu šli naši hráči do dalšího boje s taktikou zodpovědné hry dozadu, ale zároveň mnohem více zvýšit agresivitu a vytvořit si větší tlak na soupeřovu bránu, což se dařilo jen chvíli. Pak přišly krizové okamžiky, nebezpečné střely soupeře ze středové části hřiště, nezvládnutá bránění standardních příležitostí soupeře a v podstatě zbytečně prohraný zápas s výsledkem 3:8. Toto skóre sice vypadá jednoznačně, ale my jsme kromě chyb v naší hře viděli i spoustu pozitiv, což mohly a měly být zbraně, se kterými jsme chtěli jít do zápasu play-off.

Do tohoto zápasu jsme nastoupili z nepříliš dobré pozice a naším soupeřem tak byl tým výše postavený po základních skupinách, tedy tým Hornets Brno. Hra se v zápase odehrávala opět ve vysokém tempu a našemu mužstvu se dařilo nesporný tlak soupeře eliminovat, a to až do 12. minuty, kdy jsme inkasovali první branku. I ve druhé půli pokračovala hra, kdy se dobré šance a střelecké příležitosti rodily na obou stranách, ale z naší strany byly mnohem méně nebezpečné, a tak jsme zápas nakonec prohráli 0:4.

Celkově hodnotíme vystoupení našich mladších žáků pozitivně zejména, co se týká herního projevu a přístupu k jednotlivým zápasům, jelikož je zcela zřejmé, že se hráči vydali ze všech sil a všechny zápasy odmakali do poslední sekundy, ovšem výsledkově už to tak dobré nebylo. Pro mnohé hráče to bylo první střetnutí s herně tak vyspělými soupeři a ani tito hráči nás nezklamali.

Zápasy nám rovněž ukázaly herní prvky, na kterých musíme nejvíce zapracovat tak, aby další turnaj, který nás čeká již za několik dní, dopadl výsledkově zase o něco lépe.

Rádi bychom poděkovali našim fanouškům za to, že nás ve všech zápasech bouřlivě povzbuzovali a vytvářeli nám tak domácí prostředí. Rovněž děkujeme trenérům Radimovi a Mirkovi za to, že nás ve všech zápasech podporovali a svými podněty přispěli nemalou měrou k pozitivnímu psychickému naladění hráčů. Nakonec bychom chtěli popřát brzké uzdravení našemu „Bobrovi“ a to nejen proto, že nám v důležitých zápasech moc chyběl, ale proto, že je prostě náš.

• Jiří Fiedor, trenér

My trenéři jsme neměli žádné tušení, jaká mužstva a jakých kvalit se turnaje zúčastní, ale přistupovali jsme turnaji tak, že vlastně není co ztratit, a pojali jsme tento turnaj jako dokonalý trénink před nadcházejícími turnaji, které mít mnohem větší prestiž. Hráči měli za úkol v zápasech ukázat to nejlepší, co v nich je a hlavně hrát maximálně týmově, uvolněně a s vysokým nasazením, což byla asi jediná cesta, jak starší žáky soupeřů potrápit. Turnaje se zúčastnilo 6 týmu, hrálo se systémem dvou skupin s následnými vyřazovacími boji a zápasy o umístění.

Prvním našim soupeřem bylo mužstvo složené z hráčů DDM Valašské Meziříčí. I přesto, že věkový a výškový rozdíl obou mužstev byl více než zřejmý, na hřišti se od prvního hvizdu rozhodčích rozehrál divoký tygří koncert, kdy hráči pestrou, aktivní, kombinační hrou dostávali soupeře pod tlak a díky vydařeným střeleckým pokusům a skvělým výkonům našich brankářů jsme mohli slavit vítězství 8:2.

V dalším zápase základní skupiny se proti nám postavil ambiciózní tým SVČ Vítkov, složený z hráčů starších žáků běžně hrajících Moravskoslezský přebor. Sebevědomí hráčů Vítkova bylo vysoké, což se projevilo krajně nesportovními gesty již v předzápasové rozehrávce. Zde se do posledního puntíku naplnilo přísloví „Pýcha předchází pád“, jelikož naše mužstvo, i přes nepříznivý stav, dokázalo zápas otočit a brilantním výkonem nakonec dotáhnout do zaslouženého vítězného konce s výsledným skóre 5:2. To už se k nám trenérům začaly dostávat dotazy od fanoušků a trenérů soupeřů, jak je možné, že ti naši „malí“ hráči hrají tak dobře a naše odpověď vždy byla, že je to proto, že tak moc chtějí, a hlavně chtějí hrát florbal.

Do semifinálového zápasu jsme nastoupili proti mužstvu Fit Sports Club Hradec, což jsme věděli, že bude tvrdý oříšek poté, jak se toto mužstvo prezentovalo v dosavadním průběhu turnaje. Tento předpoklad se sice nakonec naplnil, ale naši hráči podali opět výborný výkon na hranici svých možností, ale musíme sportovně uznat, že soupeř byl v zápase o něco lepší a donutil svou nátlakovou hrou naše hráče k chybám, po kterých pak padaly góly do naší branky. Zápas jsme nakonec prohráli 1:5 a nám nezbývalo než čekat na soupeře do zápasu o 3. místo.

Tímto soupeřem bylo nakonec mužstvo SVČ Vítkov a my jsme se tak mohli chystat na odvetu a na zápas, který pokud bychom vyhráli, by znamenal velký turnajový úspěch. Zápas se odehrával opět ve vysokém tempu s množstvím pohledných kombinačních akcí, osobních soubojů, střeleckých příležitostí a emocí, což k pořádnému florbalovému zápasu patří. Po závěrečném hvizdu rozhodčích byl stav zápasu 2:2 a tak se o bronzové medaile muselo rozhodnout v samostatných nájezdech. Byly to nervy, naši hráči se drželi kolem ramen po vzoru našich hokejistů z olympiády v Naganu a i to možná přineslo trochu potřebného štěstí, když jsme nakonec zápas vyhráli a vybojovali tak neskutečné a asi nikým očekávané 3. místo v turnaji.

Celkové hodnocení vystoupení našich mladších žáků na turnaji je tentokrát velmi jednoduché. Po celý turnajový den se hráči chovali nejen v zápasech týmově, měli velkou touhu něco zkusit dokázat a svými nebojácnými výkony ve všech zápasech si získali přízeň nejen vlastních fanoušků a zanechali tak ve sportovní hale skvělý dojem. Dokázali, že hrát florbal chtějí, věřili, že se zápasy dají zvládnou za jakéhokoliv průběžného stavu, hráli s obrovskou pokorou vůči soupeřům a dokázali, že tento sport milují a my trenéři můžeme konstatovat jediné „Jsme na vás hrdí!“

Děkujeme všem našim fanouškům za to, že nám vytvořili v podstatě domácí prostředí, rovněž děkujeme trenérům soupeřů za mnohé komplimenty, jelikož slyšet „Ten váš tým má velkou budoucnost“, to se vážně moc dobře poslouchá. V neposlední řadě bychom rádi poděkovali Simči Knotkové za pozvání a za skvělou organizaci turnaje a pokud dostaneme pozvánku, tak se budeme těšit zase za rok.

• Jiří Fiedor, trenér