MLADŠÍ ŽÁCI | Obě mužstva mladších žáků se představila v Ostravě!
Na domácím turnaji se oranžoví v improvizované sestavě, bez řady nemocných hráčů a se dvěma hráči z kategorie elévů (velmi mile překvapili), postupně představili proti týmu Vítkovic, černých Tygrů, Karviné a Orlové. První dva zápasy bylo až moc patrné, jak moc si oranžoví proti silnějším soupeřům nevěří. Prohry 8:0 s notně posílenými Vítkovicemi o hráče z vyšší soutěže a krutá demolice 22:0 od černých Tygrů jim na sebevědomí moc nepřidaly. Rozdíl v individuálních dovednostech, pohybu, rychlosti a tím i ve hře samotné byl až propastný. Ve třetím zápase oranžoví zabojovali, najednou hráli i na půlce soupeře, měli šance, a tak prohra s Karvinou 3:6 (s vyhraným druhým poločasem) až tak nebolela. Poslední zápas byl herně i výsledkově podobný prvním dvěma, byť měli oranžoví více šancí než v prvních zápasech. Prohra 1:9 mluví za vše. Klobouk je potřeba smeknout před Adélou, která dokázala celý turnaj odchytat sama, a až na dvě, tři drobné chyby, předvedla spoustu úspěšných zákroků a zpravidla inkasovala, až když už neměla šanci zasáhnout. Jasně můžeme říct, že bylo hodně hráčů nemocných a sestava nebyla ideální, spousta hráčů měla tréninkový výpadek, někteří nastupovali krátce po nemoci a holt to by turnaj s těžkými soupeři. Dalším faktorem neúspěchu v turnaji je skutečnost, že v týmu hrála spousta hráčů, kteří v této sezóně s florbalem teprve začínali. Po zkušenostech ze zápasů od počátku sezóny a po dlouhých debatách s trenéry napříč kategoriemi, jsme se rozhodli, že v dalších soutěžních zápasech budeme dávat příležitost pouze hráčům, kteří již pochopili, co to vlastně ten florbal je za sport. Zejména začínajícím hráčům na trénincích neúnavně a neustále dokola říkáme co a jak mají dělat, vše neustále prakticky procvičujeme, ale mnohdy i vinou malé účasti na trénincích je naše snaha marná. A tím pak trpí hráči, kteří se snaží zlepšit a dobré výsledky v zápasech se přesto nedostavují. Je potřeba si opravdu uvědomit, že hráči jsou součástí sportovního klubu, NE kroužku.
Každopádně neustále na konci každého tréninku hráčům opakujeme, že bez domácího cvičení techniky s florbalkou, posilování středu těla, běhání venku, případně cvičení se švihadlem doma zlepšení jen těžko přijde a dosažení herní úrovně např. týmu černých bude velmi obtížné.
V neposlední řadě bychom rádi poděkovali fanouškům za podporu, pomoc s přípravou hřiště a zejména panu Romanu Wlochovi a Jakubovi Bordovskému za ne jednoduchou obsluhu časomíry a všem rovněž za hlučnou podporu během turnaje.
- Karel Jiříček, Roman Wloch, Jiří Fiedor
Účastníkem stejného turnaje bylo rovněž mužstvo mladších žáků černých v téměř tradiční sestavě, avšak v podstatě všichni hráči byli po nemoci a bez tréninkové zátěže. Nevěděli jsme tedy vůbec, co od zápasů čekat. Jak se ale v samotných zápasech ukázalo nabytá fyzická kondice, touha, vášeň a posedlost tímto sportem se nevytratila, a tak byla radost sledovat, jak hráči dokážou dominovat a těžit ze své velmi dobré hry v podstatě ve všech zápasech. Souhra, kombinace, rychlost, osobní souboje, kvalitní střelba, jisté zákroky gólmana, disciplína a zejména týmovost opět vedla k výborným výsledkům, a to i přesto, že hráči museli „zkousnout“ první, byť těsnou, porážku sezóny s týmem Vítkovic, které k tomu ovšem musely využít několika hráčů z vyšší soutěže. Avšak i tento zápas ukázal jedno velké pozitivum a tím je mentální síla mužstva, když dokázalo otočit nepříznivý stav skóre z 0:3 na 4:3, který se bohužel nakonec nepodařilo udržet. Speciální pochvala patří hráči Tobiasi Jíchovi, který jako čerstvý elév skvěle zapadl do mužstva černých a svými výkony výrazně pomohl zacelit místo chybějícího hráče.
Krasojízda mužstva černých v letošní sezóně by měla být jasnou motivací a motorem pro zkušenější hráče mužstva oranžových, jelikož i černí se v loňské sezóně potýkali s nováčkovskou daní,
nedostatečným přístupem a disciplínou, což mělo za následek velké množství porážek a mnohdy i vysokých. Vrcholem loňské sezóny bylo nepříliš úspěšné vystoupení na turnaji Brno Open Game. Po tomto závěrečném turnaji sezóny jsme hráčům důrazně a asi po sto prvé a naposledy řekli, kde je zakopaný pes a v podstatě jim naznačili, že je teď už jen řada na nich, jak naloží se svou budoucností. Ano bylo to z naší strany mnohdy tvrdé, ale my trenéři jsme byli už frustrováni z toho, že potenciál v hráčích je, ale předvedená hra a výsledky jsou mizerné. Hráči byli zdrceni, tekly slzy, ale dnes úplně všichni hráči, rodiče i my trenéři vidíme, že to stálo za to!
- Jiří Fiedor
