MUŽI A | Uplynulá sezóna pohledem z brankoviště!
Jak je zvykem, nebo aspoň bychom byli rádi aby to bylo zvykem i dále, tak Vám přinášíme hodnocení celé sezóny našeho A-Týmu. Minulý rok za „mikrofon“ zasedl kapitán týmu. Letos jsme si pozvali naopak někoho, kdo všechno sledoval z brankoviště. Přečtěte si, jak sezónu viděla naše brankářská opora Hanys Šprinc.
Nejdříve tě poprosím o nějaké úvodní slovo k sezóně.
Kde vlastně začít? Do sezony jsme šli s velkým očekáváním a možná i nervozitou, protože když na vás dohlíží taková persona, jako je Michal Trunkát, určitě to jde znát. A první polovina tomu hodně nasvědčovala, především z naší strany. Nervozita a možná až nedůvěra v herní systém, který půlka týmu viděla poprvé, šla na herní pohodě doslova vidět. Čemuž odpovídaly i výsledky. Na konci října jsme po šesti zápasech měli připsaný pouze tři body za jednu výhru proti Letce a s průměrem 3,1 vstřelené branky jsme jednu chvíli pobývali i na poslední příčce v tabulce.
Kde se to zlomilo?
V Budišově na konci ledna. Respektive ne výsledky, ale událostmi, kdy celý tým viděl, jak je situace vážná a začal nejen k zápasům a tréninkům přistupovat zodpovědněji. Přece jen, pořád je to jen kraj, ale je rozdíl hrát kraj o udržení nebo střed tabulky. Nedejbože o postup do divize, o které se před sezonou básnilo. Jako tým jsme tvrdě dopadli na prdel z reality a jako tým jsme se z toho ve zlomovém bodě dokázali sebrat.
Proč takový herní posun mezi první a druhou polovinou sezony?
Jako každou sezonu, nějací hráči odejdou a přijdou. Nicméně tuhle sezonu byly odchody větší než příchody a dlouho jsme hledali pro některé hráče tu správnou roli, která každému padne na míru nebo kterou dokáže zahrát. Začátek sezony jsme se tedy tak i přes silné trenérské vedení hledali sami v sobě a na hřišti to tak vypadalo. Až po nějaké době, kdy si to spolu sedlo a každý hráč dokázal přijmout svou roli, jsme jako poslední tým tabulky dokázal naskočit do rozjetého vlaku, kdy jsme věřili nejen konceptu, ale i našim schopnostem. Klíčové dle mého bylo i udržení první lajny pohromadě během celé sezony, která nám obrovsky pomohla na morál.
Je šesté místo na konci sezony úspěch nebo zklamání?
V době obývání poslední příčky bych vám řekl, že úspěch. S odstupem po sezoně, možná trochu zklamání. Netvrdím, že bychom měli hned hrát o postup do vyšší ligy, ale hrát první polovinu stejně, jako tu druhou, myslím si, že jsme bodově někde na úrovni mezi Těšínem a Jeseníkem. Mnoho zápasů jsme prohráli vlastníma individuální chybami, což nás ale může posunout jedině dopředu. Důležité je ty stejné chyby nedělat stále znovu dokola. Tým máme silný, florbal hrát umíme a nový herní systém se nám líbí natolik, že v něm chceme pokračovat i do další sezony. Kromě Mvilu (2:8, 2:6), Jeseníku (2:4, 4:5) a Prostějovu (2:6, 5:8) jsme každý tým v tabulce dokázali porazit alespoň jednou, určitě tedy dokážeme být vyrovnaným soupeřem pro kohokoliv v tabulce.
Je něco, na co se speciálně zaměřit do další sezony jako tým?
Pravidelnost chození na trénink, zodpovědnost, morál a včasné placení pokut. Herní prvky jako střelba a úspěšnost zakončení se dostaví tréninkem samy. Ale bez 120% zodpovědnosti na všechny strany nemůžeme očekávat, že by něco přišlo jen tak. Musíme tomu jít naproti maximální pílí. Všichni do jednoho. Stejně, jako jsme se společně dostali z toho srabu na poslední příčce v tabulce.
A pro tebe individuálně?
Jako pro brankáře určitě větší psychická odolnost a individuální progres. Myslím, že jsem se poslední sezonu příliš zaměřoval na zlepšování ostatních a sobě nedával tolik zpětné vazby, jako bych potřeboval. Plus určitě pokračovat v pravidelném praní golmanských hader. Zejména to si myslím, že celý tým uvítá s radostí.
Jaké jsou cíle pro další sezonu?
To záleží, jak se vyvrbí pauza mezi sezonami, jakým formátem se odehraje sezona a jak bude vypadat týmové složení. Od malého brankoviště až po střídačku. Jak jsem zmínil dříve, myslím, že tým máme silný a dokážeme hrát s kýmkoliv. Nejdůležitější bude konzistentnost. Pak si myslím, že máme i na víc, než letošní střed tabulky.
