Mužstvo starších žáků „A“ se představilo v dalším dvojzápase, tentokrát v neděli 15.11.2026 ve sportovní hale v Malých Hošticích. Tento dvojzápas byl zajímavý už dopředu tím, že se naši kluci utkali se dvěma mužstvy z absolutního hrotu tabulky. Hned na první zápas s vedoucím týmem Vítkovic jsme se připravovali už na tréninku, věděli jsme styl jejich hry a tedy to, že bude potřeba zahušťovat středový prostor před naší brankou, ale to se v zápase vůbec nedařilo. Nebylo to však tím, že bychom nějak soupeři nestíhali, ale přílišný a zbytečný respekt z kvality soupeře působil to, že naši hráči hráli ustrašeně a z toho plynuly propady a nabídky soupeři na poměrně snadné skórování. Zápas jsme nakonec prohráli výrazným rozdílem 2:14, přičemž na tomto výsledku je pozitivní snad jen to, že oba naše góly padly po parádních akcích.
Poučeni a namotivováni jsme se vrhli do dalšího zápasu s v tomto čase druhou Kopřivnicí a je potřeba konstatovat, že to byl zápas jako hrom. Diváci museli být minimálně spokojeni, my trenéři na hraně infarktu, ale to je přesně to, oč tu běží a proč to všechno děláme. Zápasu nechybělo vůbec nic, veškeré aspekty hry byly v podání obou mužstev na vysoké úrovni, my jsme sice po celou dobu tahali za delší provaz a ve třetí třetině jsme již měli při vedení 6:3 zápas pod kontrolou, ale přišlo snížení na 6:4 a začaly pracovat emoce a v mozkovnách našich hráčů se začal probouzet faktor obav až strachu, a to je vždycky zle a taky že bylo. Po snížení na 6:5 už pracovaly i mozkovny trenérů na plné obrátky, a i přes využitý time-out ke zklidnění mužstva jsme inkasovali vyrovnávací gól, který ovšem nakonec vyrovnávacím nebyl, jelikož padl po údajném postavení skórujícího hráče v malém brankovišti, k čemuž se zmíněný hráč přiznal i přes značnou nevoli jeho spoluhráčů. Ano byl to moment, který nám nakonec zajistil 3 body do průběžné tabulky soutěže, ale co bylo v daném okamžiku mnohem důležitější je uvědomění si, že ještě stále existují hráči, kteří se chovají čestně a hrají fair play, a to je něco v dnešní době velmi vzácného.
Všichni jsme po závěrečném hvizdu cítili, jako by se ve vzduchu vznášelo něco éterického, a tak nebylo nakonec divu, že celý zápas měl ještě dojemnou dohru, když se hráči obou mužstev po zápase byli navzájem omluvit za drobné poštuchování vyplývající ze hry, a hlavně poděkovat hráči Kopřivnice číslo 84 za gesto, které by kdo ví kolik z nás bylo schopno, za daného stavu skóre a hracího času, udělat.
My trenéři hodnotíme vystoupení našeho mužstva nakonec jako úspěšné, jelikož v této těžké Moravskoslezské lize jsou 3 body získané z dvojzápasu pro nás považovány vždy za úspěch i s přihlédnutím k vysokému postavení našich soupeřů v průběžném pořadí soutěže.
Na závěr bych chtěl poděkovat rodičům za pomoc při organizaci hracího dne, jehož jsme byli pořadatelem, a to zejména triu Helena, Roman a Karel za zodpovědně odvedenou práci u stolku časoměřičů. V neposlední řadě bych rád poděkoval svému bývalému trenérskému kolegovi a současnému příteli Radimovi za cenné rady před oběma našimi zápasy.










