V neděli 25.10.2026 se Kopřivnice stala dějištěm prvních zápasů sezóny pro náš mužský A-tým. Čekání se zdálo téměř nekonečné, ale nakonec to přišlo. Na tým, který si loni prošel sestupem čekaly souboje s „béčky“ Rožnova a Orlové. Do těchto zápasů jsme vstupovali s jasným cílem – zahájit cestu za postupem vítězně. I přes to jsme v přípravě na zápasy nic nepodcenili a snažili se pracovat na nedostatcích, které nám ukázala loňská sezóna a předsézonní přáteláky.
Do Kopřivnice jsme se vypravili v počtu 12+2, neboť některé členy týmu postihly tradiční podzimní zdravotní lapálie. Na úvod jsme se měli postavit rezervě Rožnova, se kterou jsme neměli úplně pozitivní bilanci z minulosti. Před zápasem jsme si zopakovali poslední informace, a především jsme se snažili připravit nováčky z řad juniorů na realitu nižší mužské soutěže. První třetinu jsme zahájili přesně tak, jak jsme doufali, na míčku a s klidem, což se nám loni příliš nedařilo. Územní převaha se přetavila ve vedení po úniku Marka Novotného, který se rozhodl to vzít na sebe a projel celé hřiště a změnil stav na tabuli na 1:0. Minutu poté se do míčku opřel svým pověstným zápěstím Matěj Kapec a zvýšil na 2:0 po přihrávce debutanta Davida Mintěla. Ti si spolupráci zopakovali i na začátku 2. třetiny v čase 15:34 byl stav 3:0. Kdo nás už znáte, tak víte, že my to bez dramatu nemáme rádi a na chvíli jsme upustili od své hry a hráči Rožnova začali ukazovat své dlouholeté zkušenosti a postupně snížili na 3:2. Ve 26. minutě se nám však naskytla možnost první přesilovky, kterou jsme díky krásnému přenesení hry středem od Matěje Kapce a střele Ondry Keberleho, využili – 4:2 a ideální závěr druhé třetiny. Na začátku posledního dějství si otevřel střelecký účet také Oliver Jančok po přihrávce Vojty Kocúra a my tak odskočili do tří brankového vedení. Od té doby začal být zápas poměrně klidný, což se změnilo před koncem, kdy nás Rožnov, který chtěl zápas zdramatizovat, zavřel u naší brány a několik světových zákroků musel předvést v bráně Vašek Otisk. Na tento tlak jsme zarezervovali time-outem, po které jsme předvedli jednu z nejlepší pasáží za poslední roky a v závěrečných minutách jsme soupeře nepustili vůbec k míčku. Díky tomu jsme si zajistili první tři body do tabulky.
Před druhým zápasem jsme si především tlačili do hlavy, že chceme hrát stejně jako v prvním zápase. S tímto nastavením jsme šli na palubovku zahájit boj s Orlovou. V podstatě od začátku probíhal zápas více vyrovnaně a ani jeden tým si nevytvořil soustavný tlak. Zápas se rozhýbal až díky vyloučením… pro nás 2 minutky za nohu na mantinelu, kdy se teda zrovna nedodržel pokyn pro rozhodčí „v první půlce sezóny na to upozorňujte a hned nevylučujte“, ale co už, však my už si dáme pozor. Asi v půlce první části jako první udeřila Orlová po průnikovce za obranu. Nám se však k překvapení všech podařilo vyrovnat opět z přesilovky (zatím 2 ze 2 😉) ránou Matěje Kapce. Poté se rozjel krátký koncert a díky gólovým trefám Davida Mintěla, Mikyho Kurky a opět Matěje Kapce to bylo v 17. minutě 4:1. To by ale zase byla nuda, takže jsme svou nekoncentrací pustili do hry Orlovou a před posledním dějstvím to byl 4:3. Ve třetí třetině jsme dostali štědrou nabídku v podobě soupeřova vyloučení na 2+2. Tady bohužel nastala naše nejslabší chvíle a během 4 minut jsme si pořádnou šanci nevypracovali, a tak jsme museli góly zase nasypat až po této dlouhé početní výhodě. Z velkého brankoviště nejprve vymetl pavučinky Maty Kudláček po přihrávce Mikyho Kurky a na 6:3 zvýšil David Mintěl po krásném průniku Ondry Keberleho. Orlová se v závěrečných minutách zmohla jen na jeden gól a my tak po dalších několika skvělých zákrocích Vaška Otiska brali další vítězství.
Celkově jsme velmi spokojení, nejenom s bodovým ziskem, ale především z přístupu, týmovosti a ukázky toho, že práce na tréninku je opravdu k něčemu. My se tak vrháme připravovat na další zápasy, které nás čekají už 14.11. doma na Dopravce!
Závěrem bych rád ještě poděkoval všem, kteří si našli cestu do Kopřivnice, aby nás podpořili. Především vždy zahřeje u srdíčka vidět na tribuně i bývalé spoluhráče. Díky!
